Postupným předáváním přes sociální sítě a elektronickou poštu se část sdělení vytratila. To ostatně je princip hry na tichou poštu, něco pošeptáte, ten to sdělí šeptem sousedovi a ten poslední na konci řady opakuje zprávu nahlas. Čímž zpravidla vyvolá veselí.

Veselí vyvolá i předmětná zpráva sama. Označuje jízdní kolo za smrt planety. Argumentace je tato: cyklista nekupuje auta a nepůjčuje si na ně peníze. Neplatí pojistky, Nekupuje palivo, nevystavuje auto potřebné údržbě a opravám, Nepoužívá placené parkoviště a nezpůsobuje závažné nehody. Nevyžaduje více pruhů dálnic. Neztloustne. Zdraví lidé nejsou pro ekonomiku užiteční, nekupují léky, nechodí k doktorům a do nemocnic. Naopak každá nová restaurace McDonald vytvoří nejméně třicet pracovních míst: deset kardiologů, deset stomatologů, deset dietetiků plus lidi kteří pracují v samotném obchodě.

Teze teď sviští po sítích. Je to pěkný úkol pro fact checking: kdo je autor úvahy? Stopy vedou na Euro Exim Bank a jejího CEO Sanjay Thakrara. Snadno zjistíme, že předmětná banka skutečně existuje a že za její globální operace je opravdu odpovědný Dr Sanjay Thakrar. Je autorem úvahy? Jeho vyjádření neznáme, obecně se sdělení řadí mezi fake news. Ovšem podstatná je jiná otázka: škodí cyklistika ekonomice?

Institute for Transportation and Development Policy došel k závěru, že celosvětový příklon k cyklistice by mohl do roku 2050 snížit spotřebu energií a snížit znečištění ovzduší o deset procent a tím že by se ušetřilo 24 trilionů dolarů. Když narazím na triliony, hodně váhám. Moje představivost se ztrácí v mlhách v řádu stovek miliard, což je vlastnost, kterou sdílím se současnou i s předchozí vládou. V korunách, natož pak dolarech. Opírám se o osobní zkušenost a selský rozum jako o hůlku při chůzi zrádným terénem. Podle té logiky v úvaze indického bankéře by svět pěší chůze byl zdravější a bohatší než současný. Těžko posuzovat, nicméně statistiky ukazují, že hladovějících je výrazně míň, než kolik jich bylo v době převládající pěší chůze před invazí aut a McDonaldů. Zdraví se dá zpětně těžko posuzovat, nicméně průměrný věk dožití byl taky mnohem nižší než dnes.

Ať si s tím láme hlavu kdo chce, já končím. Na nákup jezdím jenom na kole, protože jsem dědek, na elektrokole. Stálo padesát tisíc. To je dnes tisíc litrů benzínu. Při průměrné spotřebě 7 litrů bych ujel přes čtrnáct tisíc kilometrů. Do krámu to mám tam a zpátky tři kiláky. Kdybych jezdil denně, byl bych finančně na nule za třináct let. Tak co, pomáhám roztáčet kola ekonomiky, nebo sypu písek do jejích ložisek? Přispívám k smrti planety, nebo k jejímu oživení? Neumím odpovědět. Spíš spoléhám na to, že jsem to blbě vypočítal. Zatím jsem vždycky v podobných slovních úvahách vyhořel. Což ze mě činí naprostou ekonomickou nulu.