Přijde mladá pohledná studentka na zkoušku z anatomie. Profesorovi to nedá, a i když se přemáhá, nakonec jí dá takovou poněkud delikátní otázku:
„Slečno, kdybyste u pacienta diagnostikovala lues (syfilis), jak byste postupovala?“
„No nejprve bych nechala zkontrolovat testy a pak bych nasadila příslušná antibiotika nebo podobné léky, dle laboratorních výsledků.“
„No dobře. Ale řekněme, že by klasická léčba nezabírala. Stav by se stále zhoršoval.
„Takže kdyby byla léčba neúspěšná, bylo by nutno přistoupit k amputaci, pane profesore.“
„Správně slečno. Tak mi popište, jak byste postupovala při té amputaci.“
„Takže nejprve bych odstranila kůži, cutis, případně zvanou též derma. Pak bych opatrně po vrstvách odstraňovala svalovinu a cévy. A naposledy bych vzala pilku a uřízla tu kost…“
Pan profesor si vydechl: „Takže, milá kolegyně, je to za pět. Z anatomie sice umíte úplný hovno, ale jinak musíte mít v životě obrovský štěstí!“

„Ta lékařská věda neuvěřitelně pokročila,“ povídá jedna babka druhé babce na lavičce před ordinací. „Když jsem byla mladá, a šla k doktorovi, tak jsem se musela svlíknout nejméně do půli těla, doktor mně proklepal, poslechl a pak napsal recept. Dneska si nemusím sundat ani klobouk z hlavy!“

Pane doktore, dejte mi nějaké prášky proti chamtivosti.
Ale dejte mi jich hodně, hodně, hodně!!!!