Milá mámo, milý táto,

mám se fajn a doufám že i vy. Řekněte mým bratrům Dougovi a Phillovi, že je to lepší než makat na farně – řekněte jim, ať se zapíšou co nejdřív, než to tady zrušej!

Na začátku to bylo těžší, protože nemusim ráno vstávat v šest! Ale teď už spím trochu líp, protože jediné, co musim udělat před snídaní, je ustlat si postel, nablejskat boty a vyčistit uniformu.

Žádný proklatý dojení krav, nošení krmiva, krmení telat... nic!

Musim se sprchovat, ale není to tak zlý, je tady plno teplý vody a dokonce světlo, takže člověk vidí, co dělá.

K snídani dostanem ovesnou kaši, vajíčka a ovoce, ale nemaj tady klokaní steaky ani guláš z koaly, co dělá máma. A nekrměj nás do oběda, takže do tý doby jsou chlapci úplně daun, protože mezitím máme pochodování – bože, vždyť to je procházka jako doma, když chodíme k větrný elektrárně na zadní pastvině!

Při čtení následujícího asi bráchové prasknou smíchy – dostávám medaile za střelbu, a přitom nevím proč. Terč je velkej jak zadek klokana, nehejbá se a nestřílí po tobě jako Johnsonovi, když náš býk dostal jejich krávu vloni před výstavou! Jen se uvelebíš a trefíš cíl – jak jednoduché! A ani nemusíš plnit vlastní náboje, dostaneš jich spoustu v krabičkách, ani se nemusíš opírat o korbu náklaďáku jako my, když z něho střílíme klokany!

Někdy ale člověk musí zápasit s chlapci, ale musí být opatrný, protože se jim lehce lámou kosti. To není jako když bojujem s Dougem, Phillem, Jackem a Stevem. A vypadá to, že i v boxu jsem O.K. a zdá se, že nemám v četě přemožitele. Ale porážka být mohla, od jednoho maníka z pluku, má dva metry a 120 kilo a já jen metr sedmdesát a 60 kilo, ale bitka to byla dobrá, nakonec mě chlapci museli do krčmy odtáhnout.

Takže na armádu si rozhodně stěžovat nemůžu, řekněte bráchům, ať se nezdržujou a daj se na to dřív, než se o tom, jaké je to tu fajn, dozvěděj jiní,

Vaše milující dcera

Sheila