Nauč se smát, aniž bys plakal, říká jedno přísloví. Židovský humor odráží složitost historie vyvoleného národa. Přináším svým milým čtenářům další porci oblíbených vtipů.

Pan Kohn je na návštěvě u pana Roubíčka a je mu nabídnuta káva.
„Kolik kostek si dávaj?“ ptá se pan Roubíček.
„No, u nich si dám tři,“ vece Kohn, „doma si dávám jednu, ale abych jim řek pravdu, nejraději mám dvě.“

Katolický duchovní spolu s evangelickým pastorem a rabínem jsou pozvání na audienci k papeži.
Papež říká katolíkovi:“Vy, coby příslušník naší církve, mi můžete políbit ruku.“
Pak se obrátí na pastora: „Vy jste koneckonců také křesťan. Dovoluji vám políbit mi nohu.“
Pak se obrátí na rabína a říká: „A vás, jako příslušníka vyvoleného národa....“
Rabbi couvne: „To jsem si mohl myslet! Vždyť už jdu.“

Rabbi Goldstein má se Sárou dvě krásné dcery, ale stále touží po synovi. Až konečně Sára počne a za devět měsíců volají rabbimu z porodnice:
„Rebe, máte syna!“
Rabbi celý rozradostněný běží do porodnice, najde tam Sáru se synem, ale ten je - jak to říct - no prostě ošklivý.
Rabbi na něj kouká, vzpomene si na své dvě krásné dcery doma, znova se na něj kouká a pak udeří na Sáru:
„Sára, že tys mi byla nevěrná?“
Sára se choulí na posteli: „Tentokrát ne...“

Obama po své smrti požádá Hospodina, aby se mohl na chvilku vrátit na zem. Je mu to dovoleno, a tak vejde do baru v Brooklynu, posadí se za barpult a nechá si nalít panáka.
„Tak jak to teď vypadá s USA?“ ptá se barmana.
„OK, všechno je naše a v pohodě,“ odpoví barman.
„Jak naše?“ nechápe Obama, „co Írán? Saúdové?“
„Jak říkám,“ barman na to, „všechno je naše a OK.“
„No to je skvělé,“ jásá Obama, „to se mi líbí.“
Dopije a povídá barmanovi:
„Co jsem dlužen?“
„Deset šekelů.“

Sedí pan Birnbaum ve vlaku a vypráví židovské vtipy, v nichž vystupuje pan Kohn. Jeden z cestujících to už nemůže vydržet a povídá:
„To neznáte jiné anekdoty, než ty s panem Kohnem?“
„Ale samozřejmě,“ dí pan Birnbaum. „Paní Kohnová přijde do jiného stavu....“
„Zase je v tom ten Kohn,“ zaúpí cestující.
„Tentokrát ne,“ vece Birnbaum.

Američtí rabíni - okolo padesáti ctihodných mužů - se nalodí ve Spojených státech a plaví se do Jaffy. Mladému stewardovi slíbí, že pokud se bude o ně pečlivě starat, obdrží tučné spropitné.
Mladík dělá, co může, rabíni jsou evidentně spokojeni, ale stále bez jakékoli finanční odezvy. Poslední večer před připlutím do Jaffy je obsluhuje u večeře, stále nic.
Loď zakotví v Jaffě a rabíni pomalu schází po můstku na pevninu, každý mu pokyne, avšak stále nic.
Až poslední rabín se u mladíka zastaví a předá mu tučnou obálku.
Mladý steward poděkuje a říká svému příteli.
„Nevím, jestli Židé Ježíše Krista zabili. Ale vím určitě, že ho museli strašně mučit.“

Tak shavua tov a dobrou náladu.

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora