19.3.2024 | Svátek má Josef


CHTIP: Židovský humor 70

24.7.2021

Potká Blum Katze:
„Zdravím jich, Katz, jak jde život? Co obchody? Co doma, děti? Co mladá paní? A propos, mladá paní….to věděj, že se jejich mladá paní slejzá s Móricem Sternů odnaproti? Nevěděj? Věděj, ono je to možná lepší, že to nevěděj. Maj pravdu, zůstanou u toho, že nic nevěděj. Gut šabes!“

Móric jede na důležitou obchodní schůzku do centra New Yorku. Je krize, obchody nejdou, schůze je navýsost důležitá. Móric ale není schopen najít místo, kde by zaparkoval. A veledůležitá schůzka se blíží. Móric jezdí sem a tam, žádné místo, všude plno. Ta schůzka je přitom naprosto existenční. Jezdí i na vzdálenější ulice, stále nic. Klíčové schůzka v jeho kariéře a stále nic. Obrátí se proto k poslední instanci:
„Adonaj,“ přestane na chvíli sledovat dopravní situaci, „najdeš-li do pěti minut místo k zaparkování, stane se ze mně někdo jiný. Nový, lepší! S hraním karet je konec, každý šábes se bude držet. Jíst se bude jen a jen košer. Žádný šikse!“
V tom se jedno z aut odlepí od chodníku, Móric bleskově zaparkuje, vyskočí z auta a když zamyká, pohlédne k nebesům:
„Adonaj, nebudu tě déle zdržovat. Žádné parkování mi hledat nemusíš, já už si jedno místečko našel sám.“

Jeden oxfordský profesor zadal svým studentům napsat esej na téma slon. A obdržel následující výsledky. Od anglického studenta „Slon a lidská práva“, od francouzského „Slon a jeho milostný život“, japonský student zpracoval téma „Slon a jeho místo ve vývoji informačních technologií“. Mladý Američan napsal „Slon jako válečná zbraň“. Jen mladý student z Izraele pochopil zadání a napsal práci „Slon a židovská otázka“.

Blíží se velikonoce a jedna malá newyorská katolická farnost potřebuje květinovou výzdobu. Květinář Rosselini je věrný katolík, ale ty ceny….500 dolarů! Farář se zakaboní a jde ke konkurenci. Luterán Schmidt by slevil ze 400 na 350, ale níž už ne, má velkou rodinu, berňák na krku atd. Farář je úplně bez nálady, najednou však… ale ne, u židů on kupovat nebude. To ráčej prominout… ale na druhé straně, jen 100 dolarů. To má vyvěšeno ten provokatér Ginsberg přímo ve výloze. To nelze nevidět.
Farář se plaše rozhlédne a se smíšenými pocity vejde dovnitř. Cestou na faru už jde zvesela. A na Vzkříšení, nádhera, lidé si špitají, jaká je to krása. Květinová výzdoba, ale s nápisem. Farář přijde k oltáři a čte:
„Boží syn vstal z hrobu. Ale s cenami od Ginsberga nic nehne.“

Pan Vomáčka sedí s hrbatým panem Novákem jako obvykle v kavárně a hrají spolu šachy. Sedávají spolu již takhle léta, ale moc řečí nevedou. Dnes je však pan Vomáčka trochu hovornější a vece:
„K jedný věci se jim, Novák, musím přiznat.“
Novák celý zkoprnělý na něj koukne, Vomáčka pokračuje:
„Sedáváme tady společně už dlouho, takže by možná o mně měli vědět, že jsem Žid.“
Novák na něj pomalu koukne a praví. „Upřímnost za upřímnost, Vomáčka. Já jsem zase hrbatej.“

Šnorer přijde za Roubíčkem a poprosil ho o padesátikorunu, kterou pravidelně každý měsíc dostává.
„Jsem rád, že vás vidím, ale dneska vám nemůžu nic dát, musel jsem manželce koupit kožich,“ povídá Roubíček.
Šnorer se zatváří dotčeně: „Cože, za moje peníze?“

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora

****************************

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)