"Teď si myslím, že za všechno může tchýně. Ona byla stále s námi, furt se mezi nás pletla, i když už je deset let v hrobě, dej ji pánbu věčnou slávu. To se fakt nedalo vydržet, pořád maminka by tohle a maminka by to takhle ne.
Já jsem jinak dobrák, na mně byste mohl dříví štípat, a tak jsem mlčel.
Až s tou pračkou. Koupil jsem ji ženě, aby viděla, že jí takhle k stáru chci ušetřit práci, fungl novou a se sušičkou k tomu, všechno v jednom, půlku úspor mě to stálo, co vám mám povídat. No a jaký myslíte, že byla její první slova? Takovejch peněz, spráskla rukama, to se maminka musí v hrobě obracet! Co by se obracela, její peníze to nebyly! Ale přešel jsem to, jako vždycky.
Jen jsem, já trouba, otevřel manuál a povídám: Koukej, Anežko, je to energetická třída A, roční spotřeba nějakých 280 kilowatthodin, co to je, hezky modrej displej ti všechno ukáže, hodíš dovnitř sedm kilo prádla, za chvilku to máš vypraný a usušený. Vytrhla mi ho z ruky, mrkla do něj okem (bohužel na špatné místo) a už zase začala:
Maminko moje! Spotřeba vody 54 tisíc litrů!! (Za rok, Anežko, za rok - ale ona mě neposlouchala.) Náklady na praní a sušení dva tisíce korun! Vždyť nás to sežere! Hlučnost 64 decibelů! Pávková pod náma se zblázní! Vendo, pro Kristovy rány, cos to proved?!
Maminka prala celej život v neckách, ale takový vody by nespotřebovala, a to nás bylo šest, i se strejdou Tondou! Na zahradě to uschlo raz dva a žádný decibely se u toho nekonaly!
Má to dětskou pojistku, zkusil jsem to ještě v klidu. A na co jako? zaječela. Žádný děti nemáme! V maminčiných neckách taky žádná pojistka nebyla, a myslíš si, že se v nich někdo z nás dětí utopil, nebo co? Ta by nás hnala!
Něco se ve mně hnulo, ale držel jsem se. Anežko, zamumlal jsem, ta pračka se sušičkou má čtrnáct programů!
Zpražila mě opovržlivým pohledem: Maminka měla akorát jeden! A byly jsme jako ze škatulky!
No, nezabil byste ji?!
Proto vás prosím, pane předsedo, abyste můj čin nehodnotili jako nějakou úchylnou vraždu nebo co, ale jako prosté zabití v sebeobraně.
Děkuji vám."

Dobrovolné příspěvky do pokladničky v kostele se začaly tenčit, a tak se pan farář rozhodl pro rázné řešení. Při nedělním kázání vyhlásil:
"Bratři a sestry, dělám to velmi nerad, ale nemám jiné řešení. Mezi námi je muž, který má hříšný poměr s vdanou ženou. Pokud se do večera v kasičce na milodary neobjeví 500 korun, zveřejním jeho jméno."
Když farář večer přepočítával peníze v kasičce, našel tam pětadvacet pětistovek a jednu dvoustovku s připíchnutým lístečkem:
"Velebný pane, pro lásku boží, počkejte mi do zejtřka, já ty tři stovky určitě někde seženu."

Starší dáma u lékaře:
"Pane doktore, je mi to trochu trapné, ale mám takový problém s větry. Trpím plynatostí. Možná je to hloupost ale, přestože mé prdy nejsou slyšet ani nepáchnou, mně to prostě vadí. Vy o tom ani nevíte ale za tu dobu co jsem tady ve vaší ordinaci, jsem si prdla asi dvacetkrát.
"Chápu. Tady máte recept, berte ty tabletky třikrát denně a přijďte za čtrnáct dní."
Za čtrnáct dní dáma již ve dveřích rozčileně:
"Pane doktore, proboha co jste mi to dal? Větry mám sice pořád tiché, ale zato teď strašně smrdí."
"Výborně!" na to doktor. "Teď, když jsme vám uvolnili nosní dutiny, můžeme zkusit něco udělat s vaším sluchem."

********************************************************

Poučení