Letí chlap v letadle a spadne do pralesa. Zachrání se, vyndá mobil, ale baterie je vybitá.
Přijde na mýtinu, kde tančí indiáni kolem totemu.
„Prosím vás, nemáte nabíječku na tenhle mobil?“
„Ne to nemáme.“
„A mobil nemáte, abych si zavolal o pomoc?“
„To tady taky nemáme.“
„A jak se dorozumíváte s okolím?“
„To my si tady vybubnujeme a támhle z toho kopce to pak vybubnujou dál …“
„Tak mi proboha zabubnujte o pomoc!“
Jeden si vezme buben a začne bubnovat: „bumtarata bum bum prásk prásk.“
Za chvíli se z kopce ozve „bumtarata bum bum bum bum.“
„Co říkaj?“
„Že jsme se probubnovali do hlasový schránky.“

Proč jsem propustil sekretářku
Před dvěma týdny jsem měl čtyřicáté narozeniny, ale zdálo se, že si toho nikdo nevšiml. Myslel jsem si, že mi třeba manželka po snídani poblahopřeje a možná mě překvapí malým dárečkem, ale neřekla mi ani „Ahoj, miláčku“. Své naděje jsem vkládal do dětí, ale ty snědly snídani, aniž by mi cokoli řekly.
Když jsem odjížděl do práce, cítil jsem se opuštěný a nedoceněný. Ale jakmile jsem vstoupil do kanceláře, tak mi sekretářka popřála vše nejlepší a hned jsem se cítil lépe - alespoň někdo si na mě vzpomněl.. Pracoval jsem do dvou odpoledne, když se otevřely dveře a moje sekretářka se zeptala:
„Dnes je tak hezký den, vy máte narozeniny... Nepůjdeme na oběd?“
Ochotně jsem souhlasil, neboť to byla nejmilejší věc, kterou jsem od rána slyšel. Šli jsme do skvělé restaurace, najedli se a v příjemné atmosféře vypili skleničku vína. Když jsme se vraceli, tak se sekretářka zeptala:
„Musíme se vracet do kanceláře? Dnes je tak krásně!“
„Nemusíme se vlastně vůbec vracet.“
„Nezajdeme ke mně?“
Souhlasil jsem. U ní doma jsme si dali sklenku koňaku, dobře si popovídali a má sekretářka v nejlepším navrhla:
„Máte něco proti tomu, abych se šla do ložnice převléci do něčeho pohodlnějšího?“
„Jen běžte!“ Moc rád jsem souhlasil.
Odešla do ložnice...
... a po pár minutách vyšla s narozeninovým dortem se zapálenými svíčkami. Nesla ho spolu s mou manželkou a dětmi. Za nimi šla tchýně s tchánem, moje matka a můj šéf s ostatními spolupracovníky. Všichni společně zpívali narozeninovou písničku.
A já seděl na gauči... a na sobě jsem měl jen ponožky...

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************

50 odstínů šedi, CZ verze

Když je na starý domek udělána přístavba citlivě, není co řešit. (@Tapr20)