Před dvěma týdny jsem měl čtyřicáté narozeniny, ale zdálo se, že si toho nikdo nevšiml. Myslel jsem si, že mi třeba manželka po snídani poblahopřeje a možná mě překvapí malým dárečkem, ale neřekla mi ani "Ahoj, miláčku!"
Své naděje jsem vkládal do dětí, ale ty snědly snídani, aniž by mi cokoli řekly.
Když jsem odjížděl do práce, cítil jsem se opuštěný a nedoceněný. Ale jakmile jsem vstoupil do kanceláře, tak mi sekretářka popřála vše nejlepší a hned jsem se cítil lépe - alespoň někdo si na mě vzpomněl..
Pracoval jsem celý den až do dvou odpoledne, když se otevřely dveře a moje sekretářka se zeptala:
"Dnes je tak hezký den, vy máte narozeniny... Nepůjdeme na oběd?"
Ochotně jsem souhlasil, neboť to byla nejmilejší věc, kterou jsem od rána slyšel.
Šli jsme do skvělé restaurace, najedli se a v příjemné atmosféře vypili skleničku vína.
Když jsme se vraceli, tak se sekretářka zeptala:
"Musíme se vracet do kanceláře? Dnes je tak krásně!"
"Nemusíme se vlastně vůbec vracet."
"Nezajdeme ke mně?"
Souhlasil jsem. U ní doma jsme si dali sklenku koňaku, dobře si popovídali a v nejlepším má sekretářka navrhla:
"Máte něco proti tomu, abych se šla do ložnice převléci do něčeho pohodlnějšího?"
"Jen běžte!" Moc rád jsem souhlasil.
Odešla do ložnice............. a po pár minutách vyšla s narozeninovým dortem se zapálenými svíčkami.
Nesla ho spolu s mou manželkou a dětmi. Za nimi šla tchýně s tchánem, moje matka a můj šéf s ostatními spolupracovníky. Všichni společně zpívali narozeninovou písničku.
...seděl jsem na gauči....... a na sobě jsem měl jen ponožky...

********************

Morálně/etické dilema
Řídíš a jedeš si sám(a) v autě. Je noc a venku je hrozná bouřka. Právě projíždíš kolem autobusové zastávky a vidíš tam stát hlouček lidí:
1. Starou paní, která vypadá tak nemocně, že jí do smrti chybí snad jen pár minut.
2. Starého přítele, který ti jednou kdysi zachránil život.
3. Perfektní ženu, o které jsi celý život snil.
Koho bys vzal k sobě do auta s tím, že tam máš místo jen pro jednu osobu?
____________________________________

Předtím, než budeš číst dál, zamysli se nad touto otázkou. Je to morálně/etické dilema, které bylo jednou použito jako část přijímacího pohovoru do zaměstnání. Můžeš naložit starou paní, protože umírá, a proto bys jí měl zachránit jako první. Nebo můžeš naložit starého přítele, protože ti zachránil život a ty mu to můžeš splatit. Anebo se ti už nikdy v životě nepodaří najít perfektní milenku. Kandidát, který vyhrál pohovor (z 200 uchazečů) neměl problém s odpovědí. Co řekl?
.....................................
Jednoduše odpověděl:
Dal bych klíče od svého auta nejlepšímu příteli a nechal bych ho odvézt starou nemocnou paní do nemocnice. Zůstal bych na zastávce a čekal bych na autobus se ženou svých snů.

Někdy doopravdy získáme víc, když jsme schopní vzdát se našich myšlenkových omezení.

Nikdy nezapomeň dívat se na věci ZVENKU !!!
...........................................

Ale i tak by měla být správná odpověď takováto:
Srazit starou paní a osvobodit ji od utrpení, pomilovat ženu na zastávce a potom odfrčet se starým kámošem na pivo.