Třídní setkání po šedesáti letech ... přišlo jen šest bývalých spolužáků.
Šli do restaurace, dali si výtečnou večeři, vypili víno, zavzpomínali a cítili se skvěle.
Právě když se chystali jít domů, jeden z nich, vdovec, přišel k bývalé spolužačce, vdově, a požádal ji, aby si ho vzala.
Spolužačka bez váhání řekla ano a s tím se rozešli.
Vdovec, když ráno vstal, začal přemýšlet o předchozí noci... Řekla ano? Neřekla ano?
„Ach,“ rozhodl se, „moje paměť není taková, jako bývala, ale můžu se jí zeptat.“
Takže vytočí její číslo: „Ahoj, Aničko, tady Honza... Pamatuješ si včerejšek? Požádal jsem tě o ruku, ale prostě si nepamatuju, jestli jsi řekla ano, nebo ne.“
„Ahoj, Honzo,“ odpověděla Anna, „jsem ráda, žes zavolala!! Já věděla, že jsem řekla ano, ale nepamatovala jsem si, komu.“

Přijde babka do lékárny a přeje si anti-viagru.
Lékárnice se diví: „K čemu to potřebujete?“
„Ále, pro dědka.“
Lékárnice na to: „Vždyť on si tu včera kupoval viagru!“
„No jo, jenže nám do rána umřel a my teď nemůžem zavřít rakev.“

Přes město si vykračuje devadesátiletá babka v odvážné minisukni. Potká ji policajt a povídá:
„Ale babi, ve vašem věku už nemůžete nosit takové minisukně!“
„Ne? A proč? Mám snad křivé nohy?“
„Ne, ale vykukují vám pod ní prsa.“

„Pane doktore, něco se mnou není v pořádku. Stále běhám za mladými děvčaty.“
„Ale to je přece u muže docela přirozené,“ uklidňuje staříka psychiatr.
„No jo, jenže já si nemůžu vzpomenout proč!“

Skupina přátel, všichni kolem čtyřicítky, se domlouvá, kam by si měli vyjít na společný oběd. Nakonec se shodnou na tom, že půjdou do hospody U Sudu, protože číšnice tam mají velký prsa a nosí minisukně.
O deset let později se stejná skupina kamarádů, nyní padesátníků, domlouvá na společném obědě. Nakonec se dohodnou, že půjdou do hospody U Sudu, protože tam mají pěkné číšnice, dobrý servis a skvělý výběr piv.
O deset let později se táž skupina přátel, teď už šedesátníků, domlouvá na tom, kam by si měli vyjít na společný oběd. Nakonec se dohodnou, že půjdou do hospody U Sudu, protože je tam velké parkoviště, žádná hlasitá hudba a dá se tam v klidu a dobře najíst za slušné ceny.
O deset let později se stejná skupina přátel, všichni kolem sedmdesáti, domlouvá, kam by si měli vyjít na společný oběd. Nakonec se dohodnou na tom, že půjdou do hospody U Sudu, protože ten podnik má přístup pro vozíčkáře a záchod pro postižené.
O deset let později se stejná skupina kamarádů, všichni osmdesátníci, domlouvá, kam na společný oběd. Nakonec se dohodnou, že půjdou do hospody U Sudu, protože tam ještě nikdy nebyli a prý je to tam dobrý.

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************

Za stručnější češtinu!

Když si člověk myslí, že to bude jenom prd...