Ambiciózní manažer se po dlouhé době rozhodl jet na dovolenou na karibské ostrovy. Během plavby přišel hurikán a celou loď smetl do moře, jen on jediný se zachránil a ocitl se sám na opuštěném ostrově. Čtyři měsíce jedl jen kokosové ořechy, spal na pláži a žádostivě se díval na moře, zda se neobjeví nějaká loď. Jednoho dne zpozoroval, jak se po říčce blíží malý člun s nádhernou ženou.
„Kdo jsi? Jak ses sem dostala?“
„Byla jsem na té samé lodi jako ty a ztroskotala jsem na opačné části ostrova.“
„No tos měla štěstí, že se ti zachránil člun.“
„Nezachránil, ten jsem si vyrobila.“
„Prosím?“
„No, vždyť je tu všude okolo bambus a třtina...“
„Ale kde jsi vzala nářadí?!“
„Z kamenů jsem si vyrobila nástroje a použila jsem je i na stavbu chatky. A ty spíš kde?“
„Celé čtyři měsíce na pláži,“ zahanbeně přiznal manažer.
„Tak pojď ke mně na návštěvu...“
Doplaví se k její chatce a žena říká: „V prvním patře máš holicí strojek a i sprchu...“
Manažer je úplně hotový, už se na nic neptá, vyběhne do patra, kde je holicí strojek z nabroušené kosti nějakého zvířete, a říká si:
„Tato žena je neuvěřitelná. Co bude dál?“
Sejde dolů a tam už ho žena čeká. V ruce láhev vína, na sobě jen nějaký ten fíkový list... přitulí se k němu a říká:
„Jsme už tak dlouho pryč od domova... a celý ten čas jsi byl tak sám. Jsem si jistá, že je něco, co bys právě teď chtěl dělat... něco, co jsi nedělal už dlouhé měsíce...“
Manažer nevěří vlastním uším a povídá:
„Chceš mi říct, že si odsud můžu zkontrolovat e-maily?“

Letadlo. Veliké dopravní letadlo. Boeing 747 Jumbo Jet. Plné lidi - všichni nastoupeni, uvelebují se v sedačkách. U zadních dveří se spustil nějaký povyk a uličkou mezi cestujícími kráčí do pilotní kabiny první pilot.
Černé brýle na očích, bílou hůlkou oťukává cestu.
Za ním druhý pilot - taktéž s černými brýlemi, s hůlkou a se slepeckým psem.
Cestující koukají jak ve snu - to bude nějaký fór, ne?
BzzzzzzzZZZZZZZZZZZZZ.... nabíhají motory, letadlo se dává do pohybu. Cestující znervózněli - to nás skutečně povezou ti dva!?
Letadlo zrychluje, cestující přilepení do sedaček, strachy ani nedutají. Letadlo jede čím dál rychleji, už by mělo být ve vzduchu, blíží se konec ranveje!
První cestující nevydrželi a začali ječet, během vteřiny už ječí všichni v letadle. V ten moment se letadlo prudce zvedne, všichni mají žaludky až v kalhotách, slabší nátury sahají po pytlících...
A v pilotní kabině povídá jeden pilot druhému:
„Kolego, mám obavy, že jednoho dne nezačnou ti vzadu ječet včas a všichni se tady zabijeme.“

Proč si zápasníci sumo holí nohy?
Aby si je lidi nepletli s feministkama.

Chtěl bych umřít tiše, ve spánku, jako zemřel můj otec, a ne v hrůze jako ti cestující, které vezl.

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************

Někdo tam má trojcípou hvězdu, někdo...

Ruský kolotoč