Na zachovalém fragmentu je vylíčen pokus o založení opatství Thélemského ještě před pokusem Aleistera Crowleyho o totéž (Crowley viz Pratchett: Good Omen).

Uveřejňujeme zde obsah fragmentu, stejně pravý a přesný jako výše uvedená soška, z časových důvodů však neokomentovaný historiky:

Kdysi, za časů křížových výprav, založil opatství Thélemské rytíř Florian. Pozval na ně množství veselých mladých lidí, od prostých trubadúrů až po vévodkyní Montpelierskou a kyperského krále Richarda. Poté zjistil, že mu docházejí finance a zásob na hradě má na pouhý rok.

I dal zazdít všechny vchody, aby ušetřil své vyvolené pány a dámy obtěžování posměváčků, kteří se neustále loudili do hradu, i pozornosti církve, jež nesla nelibě existenci jakéhosi světského smíšeného opatství. I odjel k dvorům královským prosit o podporu opatství.

Vyhnaní posměváčci vylézali na nedalekou skálu a stromy, aby sledovali dále vyvolené v opatství.

Byla tam věru podivná a nevídaná směsice obyvatel. Trubadůr Willy, který si nevšímal žen, krásná a mladá panna Katty, veselá a rázná šenkýřka Carla, baculatá měšťka Dulcinea, ctihodný učitel Sorbonny, který hned první večer se opil a šimral dámy dlouhými blond vlasy ve výstřihu, volaje: "Všichni jsme bratři a sestry."

Světlovlasá komtesa Blanche do opatství prchla před opilostí svého otce a chlípností svého starého strýce. Zde se její kočičí kráse začalo ihned dvořit jedno páže a jeden rytíř čerstvě pasovaný. Tvrdý rytíř Hanz přijel šířit slávu mistrů pěvců norimberských, zanechav doma zchátralý hrad, dluhy a dítek jak apoštolů - dvanáct. Zádumčivý zběhlý abbé Michail byl jen pozorovatelem všeho.

Páter Kafiáš venku sice hřměl, o tom, že vše je Sodoma a Gomora, což přilákalo ještě více diváků, ale trvalo tři týdny, než Blanche se na chvíli nenápadně ztratila se svým rytířem za keř růží. O týden později se kdosi prořekl před zamilovaným pážetem a to od té doby jen rezignovaně postávalo u kašny.

Nejvíce bylo slyšet krále Richarda a šenkýřku Carlu. Král si chtěl všechny vzít na povel a spojil se proto s rytířem Hanzem. Přibrali i vévodkyni Montpelierskou, uraženou tím, že má býti rovna pouhé šenkýřce, a nevyužité páže. Pokusili se donutit šenkýřku Carlu, aby se spustila po laně z hradu, ale ta jim všem silně vylála a oznámila, že všichni budou poslouchat ji a změní se tím k lepšímu.

Rytíř Hanz se poté obořil na trubadúra Williho, podezřívaje ho ze sodomie. Dlouhé debaty s ním i ostatními však vyústily jen v to, že sám Hanz slezl po laně a vrátil se k dětem. Na cestě se k němu přitočil páter Kafiáš a vyzvídal, co je pravdy na pověstech o sodomii. Hanz zbrunátněl a řka, že Thélemští jsou jeho přátelé, začal po Kafiáši metat kameny.

Willy byl chvíli zádumčivý a uražený, avšak nazítří ráno se opět chopil své loutny a když všem po písni vyhládlo, šel připravovat cizí krmi, jak se ji na svých cestách naučil. Carla, protože ji přítomní neposlouchali, nejprve je pokropila růžovou vodou, pod záminkou, že konzumují zkažené ovoce, a pak vyhnaná z kuchyně si sedla na okraj kašny, upravila si svůdně živůtek a začala špičkovat o nepořádnosti a špatných vlastnostech vyvolených.

Večer při sklence vína začali si vyvolení dobírat pannu Katty pro její naivitu a nezkušenost, až ta přiznala, že dokonce dvě lásky měla, mladičké neohrabané a koktavé syny z okolních hradů. Zajímali ji však méně než ptáčci v klícce, přinesené ptáčníkem. Proto dala ptáčkům i milcům volnost a přišla do opatství Thélemského.

Vtom si kdosi všiml krvavého ruměnce na tvářích baculaté Dulcinei a vykřikl: "Vím, kdo jest zde pravou pannou!" Dulcinea v pláči utekla do dormitáře. Král Richard se uchýlil s vévodkyní k lahvi moselského a temně hučel cosi o uvláčení trubadúrů koňmi, upalování děvek a zmlácení zakladatelů opatství a každé druhé jeho slovo bylo rouhání.

Po několika dnech šlechtická skupina zaútočila na lodníka Milana. Trubadúra Willyho již nechávali na pokoji, neb žádná z dam se nechtěla zbavit vynikajícího loutnisty a kuchaře, ale Milan, to bylo něco jiného. Svou neohrabaností a neznalostí etikety lezl na nervy všem. Rytíř Florian jej přijal pro pracovitost a Milanovo povídání na bárce cestou z Paříže. V přítomnosti šlechty Milan zmlknul a jen se omlouval za to, že žije. Jako beránek se dal králem Richardem odvést k věži se spouštěcím lanem. Tam je však přivítal řev zevlounů: "Král Richard je padouch!"

Král Richard leknutím zavrávoral a na poslední chvíli jej lano zachránilo před strmým pádem. Poplivaný lůzou pod hradem se uchýlil na dvůr francouzské královny Isabely a vysvětlil zde, že nikomu on král Richard ublížit nehodlal, vše byl jen plán, jak ukázat Richardovy vůdcovské schopnosti před další křížovou výpravou. "Tak to abyste hned jel," broukla romantická královna a sama odjela do lesa na lov se sokolem do polesí seyshelského.

Šenkýřka Carla vysvětlila vévodkyni Montpelierské, že jméno Carl pochází od slova král, tudíž, že zde vládne ona. Vévodkyně začala vřískat na hradbách, že chce pryč. Carla pokrčila rameny a šla namalovat osmý obraz ďábla. Dole začal vřískat Kafiáš. Do toho se vrátil rytíř Florian s novými přáteli, rytířem ze Švédska a prostým pasáčkem s flétnou. Zvědaví diváci se začali znovu scházet pod hradbami.

Zde úryvek končí a my se tedy nedozvíme, zamiluje-li se pasáček do Katty, zda Carla bude vládnout jako královna, jestli roztříská vévodkyně porcelán, zda i Dulcineu někdo políbí, kdy mluvil král Richard pravdu: na hradě či před královnou Isabelou? Ani proč nakonec se opatství Thélemské v prach a naprosté zapomenutí obrátilo…