Hlášení hlídače na bráně Velvyslanectví ČR v Ghaně, že máme návštěvu krajana Čecha probudilo naši zvědavost. Návštěvy krajanů nebyly časté, turisté do Západní Afriky příliš nelétají a jinou návštěvu jsme nečekali. Návštěva – muž středních let – se představil jako profesor Fakulty tělovýchovy a sportu Univerzity Karlovy (FTVS), který přiletěl do Ghany z pověření mezinárodní organizace házené, aby zjistil úroveň tohoto sportu v zemi a navrhl formu pomoci ke zvýšení jeho úrovně. Při studeném soft drinku jsme se bavili o jeho zkušenostech z Afriky (do Ghany přicestoval z Etiopie) a na závěr se nám svěřil, proč také na náš úřad přišel. Zeptal se, zdali náhodou neznáme bývalého studenta FTVS z Ghany, Godwina T., se kterým kdysi v Praze studoval, a se kterým by se rád setkal. No, abychom ho neznali ! Godwin s jeho českou manželkou Maruškou patřil k úzkému kruhu přátel Velvyslanectví ČR v Akkře, účastnili se všech oficiálních i neformálních akcí pořádaných úřadem a dvakrát nebo třikrát v týdnu jsme se scházeli s ním a několika dalšími krajany, žijícími v Ghaně, v Tesano Sport klubu. To byl menší klub, s tradicí ještě z dob koloniální správy, s plaveckým bazénem 25 metrů, tenisovým a squashovým kurtem a sálem pro kulečník. Žádný velký luxus, ale klid a příjemné večerní posezení u půllitru točeného piva. S profesorem jsme dohodli, že ho jako hosta vezmeme autem do Tesano klubu, kde se s Godwinem setká.

Zde je nutné vysvětlení. Pokud jste si v Ghaně dali v restauraci beer, dostali jste lahvové pivo, ale pokud jste chtěli vychlazené točené pivo v půllitru s pěnou, museli jste objednat bubru. Jak nám Godwin vysvětlil, v místním jazyce to znamená „natoč a přines“, a bubra značky STAR byla opravdu vynikající a kdyby se uspořádala soutěž nejlepších českých piv a bubry STAR, určitě by bubra byla na stupni vítězů. Jedna z věcí, které Ghanci převzali z evropské kultury s úspěchem, je umění vařit a servírovat výborné pivo. Je ovšem nutné také dodat, že z ČR dovážely ghanské pivovary český slad.

Godwin byl učitelem tělocviku na mezinárodní škole v Akkře a do klubu chodil hrát kulečník, já s manželkou jsme chodili zaplavat si do bazénu, občas si zapinkat tenis. Pak jsme se sešli u jednoho stolu u bubry a probírali aktuální události. Godwina si pamatujeme vždy s úsměvem, dobrou náladou, moje žena neřekla jinak než „Godwin sluníčko“.

Odpoledne jsme vyzvedli pana profesora z hotelu a dojeli na Tesano klub. Po setmění, tedy asi po šesté hodině přišel i Godwin a po chvíli vzájemného poznání nastalo objímání a radost ze setkání po třiceti letech. Mezitím se sešla u stolu obvyklá česká parta a profesor se po chvíli zeptal, zdali víme, že Godwin je zapsán natrvalo do análů FTVS a každý absolvent jeho příběh zná. Trochu nejistě se zeptal Godwina, jestli to může vyprávět, a Godwin se jen usmíval a odpověděl „Jo, jen to řekni“. A tak pan profesor začal:

Studenti FTVS museli kromě teorie poznat všechny druhy sportů a to i prakticky. Tak Godwin prodělal v zimě lyžování na horách a v létě se účastnil letního soustředění u Nového Strašecí. Součástí výcviku byl i sport - orientační závod. To dostane závodník mapu a busolu a zadání míst kontrolních bodů, které musí v terénu, většinou v lese, postupně najít. Měří se čas, za který celou trasu závodník uběhne. Godwin také vyběhl, jenže český les je něco jiného než africký les a tak se Godwin ztratil. Bloudil po lese, ale nemohl se zorientovat, až se dostal na okraj lesa a na poli viděl dvě ženy, jak okopávají brambory. Aby se zorientoval, zavolal na ně, rozběhl se k nim a chtěl se zeptat, kterým směrem je Strašecí. Jenže jak byl ve stresu, popletlo se mu to a místo Strašecí dostal ze sebe jen „straší ! straší !“ No to už bylo na ty ženy příliš, zahodily motyčky, pelášily do vesnice a zoufale křičely: „pomoc ! pomóc ! - z lesa na nás vyběhl čert a straší !“. Ve vesnici si nejdřív mysleli, že ženám přeskočilo, ale byly dvě, mluvily stejně a to už nešlo odbýt mávnutím ruky. Zavolali VB (Veřejná bezpečnost – tehdejší policie), ta se dostavila rychle, „čerta“ našli, přivedli do vesnice, všechno se s úsměvem vysvětlilo a její obyvatelé si mohli prohlédnout, poprvé v životě, pravého afrického černocha.

V té době na základně FTVS probíhalo vyhodnocení orientačního závodu a stanovení pořadí podle dosažených časů. A najednou se přišlo na to, že chybí dosažený čas Godwina. A k tomu ještě Godwin nebyl k nalezení, volali, hledali po táboře, ale Godwin nikde. Nezbylo než si přiznat, že Godwin se zkrátka v lese ztratil, možná se mu něco stalo, leží někde zraněný, zkrátka pěkný malér. Studenti si už rozdělovali les na úseky, které budou prohledávat, blížil se večer a bylo potřeba začít co nejdříve. Naštěstí, než stačili vyrazit, přijelo auto VB a z něho vystoupil v doprovodu příslušníků hledaný Godwin. Když se studenti a asistenti dozvěděli Godwinův příběh, všeobecné veselí v táboře nebralo konce. Od té doby, řekl profesor, každý rok při letním soustředění FTVS před orientačním závodem se tato příhoda vypráví novým studentům.

Godwin poslouchal vyprávění profesora s úsměvem, občas jen přitakal: „Jó, tak to bylo“. I my u jednoho stolu na Tesano klubu jsme se zasmáli a ten večer jsme vypili více bubry než obvykle.

Možná, že ten příběh někomu může dnes připadat nevěrohodný. Já jsem si ale jistý, že je pravdivý. Ukazuje na to, jak někdy složitě se Češi před 60 lety seznamovali s Afrikou a Afričany. Zajímalo by mě jen, zdali se na soustředění FTVS dosud drží tradice vyprávění Godwinova příběhu ?

květen 2022

Václav Štor