Zní to podivně. Zemětřesení patří k přírodním jevům nevítaným, obvykle si ho spojujeme s obrazy mrtvých a raněných v troskách domů. Navíc přichází nenadále, jeho předpověď je stále problematická. Ovšem naše planeta se třese téměř neustále, většinou naštěstí nepříliš silně. A ukazuje se, že sledování zemětřesení může být občas k něčemu dobré. V tomto případě to jsou otřesy, k nimž dochází pod mořským dnem, na jejichž studium se vědci zaměřili už začátkem osmdesátých let, ale tehdejší přístrojové vybavení neumožňovalo rozsáhlejší výzkum.

Šlo o to využít data související se zemětřesením ke sledování změn teploty mořské vody; v pozadí hledejme globální oteplování. Základní myšlenka těchto studií je jednoduchá: v teplejší vodě se zvuk šíří rychleji než v chladnější, přičemž podzemní otřesy zvuk vydávají. Stačilo by tedy umístit v mořích a oceánech citlivé detektory zvuku a dlouhodobě porovnávat jejich údaje při současné znalosti polohy ohniska otřesů. A v poslední době se podařilo vybudovat síť autonomních detektorů citlivých na nízkofrekvenční zvuky zemětřesení.

Kalifornský technologický institut se tím zabývá už řadu let. V testovací oblasti poblíž Indonésie, kde se setkávají pevninské desky, takže není nouze o otřesy, se vědcům podařilo zachytit mezi lety 2004 a 2016 zvuky 4272 zemětřesení od intenzity tři výše. Vyhodnocení výsledků ukázalo, že se tam moře ohřívá rychlostí 0,044 stupně za deset let. Starší data udávala 0,026 stupně. Oteplování vody je nepochybné a zemětřesení, pokud není ničivé, může být k něčemu dobré.

Sledovat se dá ledacos, nejen v moři. Zajímavá byla data ze 172 měřicích stanic rozmístěných po celém světě, které zaznamenávají otřesy o kmitočtech od 4 do 14 Hz. Seismometry byly umístěny v různých hloubkách: některé na zemi, ty nejhlubší 400 metrů pod zemí. Měřil se zvukový šum tvořící pozadí klasických zemětřesných otřesů i šum, který způsobují lidé. Ano, opravdu třeseme zemí. Jedoucí automobily, vlaky a samozřejmě rovněž některé továrny.

Najednou však intenzita „našeho šumu“ klesla místy až o padesát procent. Stalo se to poté, kdy byl v řadě zemí zaveden lockdown. Život se částečně omezil, někdy skoro zastavil. Jak se dalo očekávat, nejmenší pokles intenzity byl ve volné přírodě, v savanách, prériích či stepích, kde byla i dříve nízká. Ovšem zřetelný pokles se dal pozorovat už ve venkovských oblastech, větší byl na předměstích, nejvíc pochopitelně klesla intenzita šumu ve městech. Tyto otřesy způsobené naší aktivitou byly známy už před pandemií, kdy šum pravidelně slábl o víkendech, teď však byl nižší celé týdny, co trval lockdown. Ukázalo se, že lidstvo je docela hlučné a třese planetou. Dr. Stephen Hicks z Imperial College London se podivil: „Byli jsme překvapeni, že hluk způsobený denní lidskou činností pronikal tak hluboko pod zem.“

Opravdu; místy skoro půl kilometru. Dnes spíš doufáme, že bude zas postupně sílit.

Autor je fyzikální chemik

LN, 3.4.2021