VĚDA: Záhada kruhů v obilí objasněna?
Od 40. let minulého století pozornost mnoha vědců přitahovaly v atmosféře naší planety se vyskytující nejrůznější pohybující se objekty, v době jejich pozorování neurčeného původu, jimž se roku 1953 dostává pojmenování Unidentified Flying Objects (UFO), tedy "neinetifikované létající objekty" (NLO), které se po jejich přesnějším určení stávají identifikovanými létajícími objekty (ILO).
Samozřejmě se tohoto tématu ujaly bulvární plátky po celém světě, Českou republiku posléze nevyjímaje, kdy naši novináři, neznalí dané problematiky a často i anglického jazyka, si obyčejně pletou "objekty" s "předměty" a termín "neidentifikované" zaměňují za "neidentifikovatelné". V roce 1947 se v souvislosti s neidentifikovanými létajícími objekty v USA objevují tzv. "létající talíře", které se rychle zabydlely v žurnalistickém slovníku po celém světě - ovšem s vědou neměl tento termín, považující UFO za koráby mimozemských civilizací, vůbec nic společného. Problém UFO a problém mimozemských civilizací jsou dvě různé otázky co do výchozího přístupu i metod vědeckého zkoumání. Zatímco pátrání po mimozemských civilizacích je od počátku pojímáno jako snaha o navázání kontaktu s nimi, problém UFO představuje výzkum všech neidentifikovaných létajících objektů, které jsou pozorovány v zemské atmosféře a v blízkém kosmickém prostoru. Spojování těchto dvou problémů je nejen nekorektní, ale především nesprávné.
Neidentifikované objekty pochopitelně přitahovaly pozornost meteorologů, neboť se některé z nich zdály souviset s poněkud záhadnými kruhy v obilí. Jeden z prvních popisů kruhů v obilí ve vědecké literatuře pochází z července roku 1880, kdy jej publikoval J. Rand Capron (The reference is Nature, volume 22, pp 290-291, 29 July 1880). Kruhy nebyly meteorology po celém světě pozorovány jen v zemědělských plodinách (pšenice, ječmen, oves, žito, kukuřice, řepka, hořčice, cukrová řepa, fazole, špenát, tabák, rýže), ale i v jiných porostech (tráva, rákos), dokonce i v písku, na sněhu či v ledu zamrzlých rybníků a jezer (kruhy v ledu se u nás zabýval například RNDr. Jaromír Vaňura). Tento anomální jev byl označen termínem Cirkles Effekt, tedy "kruhový efekt". Byly tak nazvány kruhové či prstencové útvary objevující se bez zjevné příčiny v terénu, přičemž nejlépe pozorovatelné byly na polích (jejich průměr se pohybuje obyčejně zhruba od 1 do 50 metrů), kde jsou modelované polehlým obilím či jinou zemědělskou plodinou a kde je provázen jejich vznik nejrůznějšími zvukovými, světelnými, magnetickými a elektrickými jevy.
Pro jejich zprvu záhadný či mysteriózní charakter začaly být kruhy v obilí vyhledávány nejrůznějšími záhadology, mystiky, přírodními léčiteli, ale i všelijakými senzacechtivými zvědavci a recesisty. A tak nejenže se nejrůznější nadšenci chodili do kruhů modlit a "nabírat energie", záhy začali tyto kruhy též napodobovat a vylepšovat. Obzvláště poté, co se v 70. letech minulého století objevily v USA i západní Evropě prvky výtvarného směru zvaného Performance Art, se kterým se setkáváme i v Čechách. Motivy a objekty tohoto uměleckého hnutí jsou tak rozmanité jako jejich autoři sami, přičemž zde platí zásada, že výsledné umělecké dílo není na prodej. To může být jak tajemné či humorné, tak i šokující nebo děsivé, ale nezáleží na tom, které z těchto přídavných jmen je charakterizuje - hlavně musí být zapamatovatelné. A tak je pochopitelné, že se dnes na lukách a polích vedle nenápadných kruhových či prstencových útvarů objevují i důmyslné obrazce všelijakých rozměrů a různých forem (označované za agrosymboly), od složitých piktogramů až po mapy světa či matematické vzorce, ve kterých performeři našli další možnost seberealizace. A i když se některé performance mohou zdát pobuřující či veřejnost matoucí, je třeba si zde připomenout výrok známého performera prof. Milana Knížáka, jenž před časem v souvisloti s neprofesionální výtvarnou tvorbou prohlásil: "Lepší než se nudit a brát drogy nebo přepadávat v parku důchodce."
V roce 1974 fyzik George Terence Meaden, odborník v oboru nízkých teplot a studeného plazmatu, zakládá spolu s mezinárodně uznávaným časopisem Journal of Meteorology též organizaci TORRO (Tornado and Storm Research Organisation) v jejímž rámci začíná v Anglii působit i oddělení CERES (Circles Effect Research Unit), které na konci sedmdesátých let zahájilo systematické monitorování a zkoumání anomálního jevu zvaného kruhový efekt. Journal of Meteorology uveřejňoval odborné články především o výsledcích výzkumů v oblasti atmosférických vírů, tornád a kulových blesků. Do roku 1989 se v něm objevily zhruba dva tucty článků o kruhovém efektu, ale od roku 1991 se časopis věnoval tomuto tématu častěji, což bylo dáno především systematickým pozorováním anomálního jevu v rámci projektu CERES. Dr. Meaden, působící před založením této výzkumné organizace jako profesor fyziky na kanadské univerzitě v Halifaxu a jako asistent na Oxfordské univerzitě, přichází roku 1989 s monografií zevrubně popisující kruhový efekt [1], přičemž byl i jedním z organizátorů první mezinární konference věnované tomuto jevu [2]. Dr. Meaden, osobně zkoumající více než 500 kruhových efektů v místě jejich výskytu, dochází ve své publikaci k závěru, že původ a příčina tohoto pro laiky záhadného fenoménu ve skutečnosti tkví v elektrizovaných vírech, v nichž je určité procento atomů a molekul vzdušné hmoty a vodních par ionizováno. Víry, v nichž prach a ostatní částice jsou nositelé jak negativních, tak i pozitivních iontů, mohou vykazovat elektrostatický charakter. Rychle rotující plazmový vír vytváří intenzivní elektrické a magnetické pole, doprovázené dobře pozorovatelnými zvukovými, optickými a elektromagnetickými jevy. Po zániku plazmového víru pak v terénu přetrvává výsledek vlastního mechanického působení víru ve formě kruhového efektu.
To je tedy důvod, poroč se na místech vzniku kruhových efektů objevují tajemné zvuky, popisované jako syčení, skřípání, bzučení, kňučení, či kvílení. Optické jevy mohou mít kulovou formu, která se pod vlivem různorodých fyzikálních podmínek může měnit přes formu protažených elipsoidů až k diskovité formě, což vedlo v Anglii náhodné pozorovatele mnohdy k tomu, že označovali tyto přírodní jevy za "létající talíře". Elektromagnetická aktivita (podobně jako je tomu u vírů tornádového typu) se projevuje vyzařováním elektromagnetických vln schopných rušit činnost rádiového, televizního i radarového zařízení. Byly zaznamenány též případy, kdy magnetické složky těchto fyzikálních polí ovlivňovaly činnost kompasu, elektroniku motorových vozidel, dokonce i mechanizmus elektronických (quartzových) náramkových hodinek (podobně jako byly poruchy takovýchto hodinek v červenci letošního roku na Sicílii způsobeny elektromagnetickými jevy předcházejícími erupci sopky Etny).
A tak všem, kdo projevují o kruhy v obilí hlubší zájem, doporučuji nahlédnout alespoň do publikace Circles from the Sky [3] nebo si přečíst články, které publikovali spolupracovníci doktora Meadena, např. profesor John Snow (Purdue University) a dr. Tokio Kikuchi (Kochi University), nebo Yoshihiko Ohtsuki, profesor fyziky na univerzitě Waseda v Tokiu. Pak také pochopíte, jak produkce performerů coby falzifikátorů tohoto přírodního jevu, na počátku 90. let poutající zájem médií, vlastně ohrozila seriózní výzkum. Nutno zde závěrem podotknout, že Stephen Hawking, jako jeden z nejslavnějších a nejuznávanějších fyziků, který se dnes vážně zamýšlí nad případným kontaktem s mimozemšťany, roku 1992 prohlásil: "Kruhy v kukuřici jsou buď falešné, nebo je tvoří víry pohybujícího se vzduchu." A jak se v následujících letech ukázalo, obě tyto verze řešení záhad kupících se kolem kruhového efektu plně vystihují realitu.
Doporučená literatura:
[1] G. T. Meaden - The Circles Effect and Its Mysteries. Bradford-on-Avon, Artetech 1989.
[2] Circles from the Sky: Proceedings of the First International Conference on the Circles Effect at Oxford, Hardcover - 27 Jun 1991.
[3] Circles from the Sky: Proceedings of the First International Conference On The Circles Effect At Oxford edited by Dr. George Terence Meaden. Published by Souvenir Press (Educational & Academic) Ltd., London 1991.
