Helmy s rohy byly připsány Vikingům omylem. Nosili je jako odznak moci náčelníci mnohem starších civilizací z doby bronzové.

Filmy, romány či komiksy zobrazují Vikingy s rohatými helmami. Obávaní skandinávští nájezdníci ale nic takového na hlavách nenosili. Počátky tvrdošíjně tradovaného omylu spadají do roku 1942, kdy se u dánského Vikso na ostrově Zealand začala v lokalitě Brons Mose těžit rašelina k topení. V hloubce asi sedmdesáti centimetrů narazil dělník na střepy, kusy kovu a úlomky dřeva, které považoval za odpad zakopaný místními vesničany. Muž odložil věci stranou a pokračoval v práci. Předmětů si naštěstí všiml předák a uložil je do blízké kůlny.

Později se domnělý odpad dostal do rukou archeologů Dánského národního muzea, kteří v nich identifikovali zbytky dvou helem ozdobených rohy. Úlomky dřeva pocházely z jakéhosi tácu. Z okolností nálezu bylo jasné, že helmy neskončily v rašeliništi náhodou, ale někdo je tam úmyslně položil, snad jako oběť při nějakém rituálu. Rohy z podobných helem byly ve 40. letech minulého století objeveny také u Grevinge, jež leží rovněž na ostrově Zealand.

Stáří nálezů bylo těžké určit a lidé si je spojili s Vikingy. „To je ale nesmysl. Pocházejí z doby bronzové a jejich původ lze vystopovat na Blízký východ,“ vysvětluje archeoložka Helle Vandkildeová z univerzity v dánském Aarhusu.

Šance na přesné určení stáří helem z Vikso svitla v roce 2019, když vědci pořizovali nové snímky helem uchovávaných ve sbírkách Dánského národního muzea.

„Všimli jsme si, že se uvnitř rohů nachází nějaký organický materiál, a poprosili jsme kolegy z Národního muzea, jestli bychom si mohli odebrat vzorky pro přesné datování,“ popisuje klíčový moment Vandkildeová.

V rozích helmy se nacházely zbytky březové pryskyřice. Její datování radiouhlíkovou metodou ukázalo, že helmy byly uloženy do rašeliniště někdy kolem roku 900 př. n. l. Pocházejí tedy z doby bronzové a s Vikingy skutečně nemají nic společného. Ti se ve Skandinávii objevili až o 1500 roků později.

„Zatím jsme na stáří helem usuzovali z jejich vzhledu. To je velmi dobré prvotní vodítko. Datování pomocí izotopu uhlíku C 14 je ale mnohem spolehlivější,“ pochvaluje si Helle Vandkildeová.

Helmy jako odznaky moci

Rohaté helmy neznají skandinávští archeologové pouze z ojedinělých nálezů. Zachycují je také skalní rytiny z doby bronzové z Dánska a Švédska. Obvykle je na nich zobrazena dvojice v rohatých helmách vyzbrojená obrovskými sekyrami, meči, oštěpy, luky a typickými štíty okrouhlého tvaru. Dvojice je zobrazena buď samostatně, nebo ve skupině jiných lidí. Na řadě rytin je patrné, že tyto skupiny tvoří ženy.

Helmy z Vikso zjevně nesloužily jako součást válečné výstroje. Výrobce dal jejich přední části tvar očí a zobanu dravého ptáka. Detailnější analýzy odhalily, že na rohy bylo březovou pryskyřicí nalepeno ptačí peří a helma nesla i jakousi hřívu z koňských žíní.

„Tyhle helmy nebyly nikdy použity v bitvě,“ říká Helle Vandkildeová a dodává, že v době bronzové obyvatelé Skandinávie bojovali většinou s nechráněnou hlavou. Helmy z Vikso sloužily zřejmě jako odznaky moci v době, kdy se tamější lidé začali organizovat do větších celků podřízených centralizované moci politických vůdců.

Helle Vandkildeová a její spolupracovníci zveřejnili výsledky svého výzkumu ve vědeckém časopise Praehistorische Zeitschrift. Ve své studii zasadili helmy z Vikso do širšího kontextu. Připomínají nálezy ze Sardinie a jihu Pyrenejského poloostrova. Sardiňané vyráběli před třemi tisíciletími bronzové sošky, z nichž některé mají na hlavě nasazenou přílbu s dlouhými rohy. Jejich autory byli lidé nuragské kultury proslulí stavbou kamenných věží ve tvaru komolých kuželů, tzv. nuragů.

Mezinárodní obchod

Na Pyrenejském poloostrově nacházejí archeologové zobrazení postav v rohatých helmách na kamenných stélách. Ty pocházejí ze stejné doby jako bronzové sošky se sardinských nuragů nebo helmy z dánského Vikso. „Tahle podobnost rozhodně není výsledkem náhody,“ tvrdí Helle Vandkildeová a její spolupracovníci. Podle dánských vědců je do očí bijící analogie nálezů z různých koutů Evropy důkazem velmi intenzivních kontaktů lidí doby bronzové.

Odlévání bronzu představovalo klíčovou technologii pro výrobu zbraní, nástrojů, ale i šperků a předmětů sloužících pro náboženské účely. Základní suroviny měď a cín byly strategickou komoditou a obchodovalo se s nimi na obrovské vzdálenosti. Cín se těžil na britských ostrovech, měď pak třeba ve střední Evropě, na Sardinii a na Pyrenejském poloostrově.

Obchodní cesty vedly napříč Evropou přes hřebeny Alp. Kovy putovaly i po moři. Významnou roli v tom sehrávali Féničané, kteří podnikali ze své domoviny ve východním Středomoří dlouhé plavby. Jejich lodě proplouvaly Gibraltarskou úžinu a pokračovaly podél atlantického pobřeží Evropy až do Skandinávie.

S fénickými obchodníky se na Sardinii, jih Pyrenejského poloostrova a do Skandinávie rozšířil blízkovýchodní kult slunce symbolizovaný zvířecími rohy a dravými ptáky. Vůdcové ze Sardinie, Pyrenejského poloostrova a Skandinávie usilující o ovládnutí a sjednocení lidí na větších územích je používali k upevnění moci. Dodávali si jimi statusu polobohů či superhrdinů.

„Naše datování helem z Vikso do tohoto obrazu dokonale zapadá,“ říká Helle Vandkildeová. „Byla to doba nastupující centralizace a vzestupu politické moci vůdců. A tito vůdci využívali k upevnění moci náboženství včetně jeho nových symbolů, jako jsou rohy.“

LN, 12.2.2022