Postavili jste jadernou elektrárnu, co odolá vlně vysoké jako dvoupatrový dům, ale přižene se vlna dvakrát větší. Co teď? Hlavní je nepanikařit.

Pokud je jasné, že havárie na jaderné elektrárně bude větší než projektovaná (tzv. BDBA - Beyond Design Basis Accident), v případě Fukušimy enormní tsunami, úřady vědí co dělat, ihned začnou přijímat PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ: evakuují okolí, zabrání konzumaci potenciálně kontaminovaného jídla, podávají profylaxi proti možnému vnitřnímu ozáření a nabádají zůstavší obyvatelstvo schovat se doma. Toto přesně Japonci udělali, je třeba říci se svoji precizností velmi rychle; a to i přes rozbitou infrastrukturu.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Evakuace:

Začala nejprve těsně kolem elektrárny, aby nevznikla panika a zácpy, pak ve větším kruhu, až u Fukušimy proběhla postupně do 20 km kolem reaktorů. Do 30 km je evakuace dobrovolná, ale nevynucená. V kruhu proto, že dopředu nelze odhadnout směr větru, který požene potencionálně radioaktivní úniky.

Zabránění konzumace kontaminovaných potravin:

Důvod je jasný, co má naměřenou nadlimitní hodnotu či je pochybného původu, nesmí mezi lidi. Takže fukušimský tuňák na trhu dnes není.

Profylaxe:

Radioaktivní jód, zvláště u malých dětí, má neblahý vliv na štítnou žlázu, proto se v místech potenciálního zasažení PREVENTIVNĚ podávají tablety s jodidem draselným, ve kterých je neradioaktivní jód.

Zůstat doma:

Se doporučuje, aby lidé nebyli vystaveni radioaktivnímu spadu, pokud se vyskytne v okolí, a zejména se ho nenadýchali nebo jím nebyli pokryti.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

To vše Japonci udělali. PŘED tím, než začaly radioaktivní úniky. Lepší PREVENTIVNÍ akci si lze stěží představit. Pak začaly známé problémy na reaktorech a úniky vítr hnal z valné většiny nad moře (velmi dobré pro lidi na ostrově, horší pro tuňáky), ale asi 2 dny na pevninu. Shodou okolností to vyšlo severozápadně od elektrárny. Tam se dnes měří největší dávkové příkony.

Novináři potřebují jeden objekt zájmu, jako v případě lachtana Gastona při povodních 2002. Pozornost se zaměřila na vesnici Iitate, která je mimo evakuované oblasti, ale v místě zasaženém spadem. Bohužel větru nikdo neporučí, prostě v době úniku z reaktoru 4 foukal zrovna tímto směrem. Paradoxně 5 km jižně od elektrárny je vše radiačně výrazně lepší než 40 km severozápadně. Přikládám vývoj dávkového příkonu pro Iitate a několik dalších míst v prefektuře Fukušima, ostatní měřená místa jsou na tom lépe.

Maximání dávkový příkon přes 40 mikroSievertů za hodinu byl v Iitate 15.3., dnes jsou hodnoty pod 10 mikroSievertů za hodinu. Průměrná dávka pro obyvatele v obci Iitate za dobu od vypuknutí havárie (11.3.) do dnešního dne (1.4.) v místě měření je přes 6 miliSievertů (6 mSv). To souhlasí s výkřiky Greenpeace, kteří se probrali tři týdny po havárii a křičí, že jde o “několikanásobné roční hodnoty v dané oblasti” následované rychlým soudem, že “hodnoty vyžadují okamžitou evakuaci”. Jenže on je rozdíl, jestli jste na pláži v Brazílii (roční přírodní pozadí 35 mSv), horách Iránu (nad 200 mSv), v Japonsku (cca 1 mSv) nebo v Dánsku (cca 0.5 mSv); všude je pozadí jiné a nikde na to lidé neumírají ani se kvůli tomu moc nestěhují – to už vám Greenpeace neřeknou.

Jak je vidět z grafu, hodnoty dávkového příkonu v čase v Iitate klesají. Pokud by zůstaly na dnešních hodnotách, mluvíme o maximální dávce 80 mSv za rok. Hodnoty očekávaně v čase padají a budou i nadále, jak se hlavně Te-132 a I-131 rozpadá. Osobně bych dávku v Iitate hrubě odhadl na následující rok pod 20 mSv, což je průměrný roční limit dávky pro pracovníka s ionizujícím zářením v ČR. Efekt na zdraví je pro takové hodnoty buď nijaký, nebo velmi těžko vyjádřitelný, rozhodně nebudou viditelné okamžité následky; možné zvýšení rakoviny v následujících letech se nebude dát v Iitate ani potvrdit, ani vyvrátit (na to by byla potřeba velmi velká ozářená populace). Nevím přesně složení radioisotopů v daném místě, to ale rozhodně zná japonská vláda. A ta musí udělat rozhodnutí, co je pro danou situaci nejlepší. Japonci vědí, jakou dávku obyvatelé Iitate dostanou, vědí i rizika evakuace. Určitě to za ně z Texasu správně nerozhodnu já, nebo někdo z centrály Greenpeace. A když se Japonci rozhodnou, bude to rozhodnutí za použití všech relevantních informací, ne přes půl zeměkoule.

Převzato z Skoda.blog.ihned.cz se souhlasem autora.