Ptačím mrchožroutům plnícím v mnoha zemích třetího světa životně důležitou roli zdravotní policie hrozí vyhubení. Vymírají na otravu veterinárními léky.

Počátkem 90. let minulého století se odhadovaly počty supů v Indii na čtyřicet milionů. Ptáci s typickými holými krky žili ve městech i na venkově, byli vidět na polích stejně jako v přírodních rezervacích. Během deseti let jejich stavy zkolabovaly. Z populace supů indických a supů tenkozobých zbývala jen tři procenta a počty supů bengálských se smrskly na pouhou tisícinu. Nikdy předtím nebylo lidstvo svědkem tak rychlého úbytku nějakého ptačího druhu. Takovým tempem nepostupovalo dokonce ani vyhubení severoamerického holuba stěhovavého, jehož původně třímiliardová populace zanikla, když v roce 1914 uhynul v zajetí poslední pták.

Supi oberou zdechlinu krávy nebo jelena na kost během dvaceti minut. Následky jejich výpadku z role zdravotní policie na sebe proto nenechaly dlouho čekat. Indie má největší populaci skotu na světě a náboženská a kastovní pravidla tam lidem zakazují jakoukoli manipulaci s těly uhynulých zvířat. Mršiny se začaly v krajině hromadit.

Profitovaly z toho smečky toulavých psů, které zažívaly dobu hojnosti a populační exploze. Prudce přibylo případů úmrtí na vzteklinu po pokousání toulavými psy, protože lékařům došla léčebná vakcína. Rozmáhaly se i další choroby. Indičtí Pársové byli nuceni upustit od tradičních pohřbů, při kterých zanechávali těla nebožtíků na vrcholcích „věží ticha“, aby se tam o ně postarali supi.

Příčina masového vymírání supů zůstávala dlouho záhadou. Spekulovalo se o neznámém viru. Nakonec bylo z kolapsu supí populace usvědčeno veterinární léčivo diklofenak, které používali indičtí veterináři k léčení zánětlivých onemocnění zvířat.

Pokud zvíře navzdory léčbě uhynulo, obsahovaly jeho tkáně a orgány zbytky léku. Supům, kteří se nasytili na kontaminované mršině, zničil diklofenak ledviny.

V roce 2006 byl sice diklofenak pro používání ve veterinární praxi v Indii zakázán, ale populace supů se nedokázaly z katastrofy vzpamatovat. Počty supů indických, tenkozobých a bengálských v Indii se odhadovaly na dvacet tisíc, přičemž supů bengálských přežívala už jen pouhá tisícovka.

Problém s veterinárními léčivy ohrožujícími ptačí mrchožrouty se zdaleka neomezoval jen na Indii. Prudké poklesy počtu supů zaznamenali i v Pákistánu či Nepálu. V Africe ubývá ohrožených supů kapských, kterých přežívá už jen necelých pět tisíc párů. A když španělské úřady povolily v roce 2013 diklofenak pro léčení zvířat, ocitla se v ohrožení tamější populace supa bělohlavého.

Nová hrozba – nimesulid

Populace supů na indickém subkontinentu se stále nevzpamatovaly z masového vymírání. Stavy supů bengálských se v Indii odhadují zhruba na pět tisíc. Přesto čelí tito ptáci nové hrozbě a vědci znovu bijí na poplach. Mrchožrouti čelí další krizi, která je může definitivně zničit.

Vědci zažívají déj`a vu z devadesátých let. V přírodě nacházejí mrtvé supy a při jejich vyšetření vidí tkáně a orgány prosycené bílými krystaly kyseliny močové. To je neklamná známka selhání ledvin, které nedokážou vyloučit tento toxický metabolit z těla.

Indičtí toxikologové vedení Kanthanem Nambirajanem z ornitologického centra v Kójamputtúru provedli analýzy tkání čtyř uhynulých supů bengálských na čtrnáct veterinárních léčiv a dvaatřicet pesticidů používaných v zemědělství. Výsledky publikované ve vědeckém časopise Environmental Science and Pollution Research prokázaly, že všichni čtyři ptáci měli v těle vysoké dávky veterinárního léku nimesulidu, který patří do stejné skupiny nesteroidních protizánětlivých léků jako diklofenak.

O tom, že nimesulid zabíjí supy stejně účinně jako diklofenak, svědčí výsledky zatím nepublikované studie mezinárodního týmu vedeného Johnem Malloordem z britské Royal Society for the Protection of Birds. Vědci nejprve stanovili množství nimesulidu v tkáních skotu léčeného tímto lékem. Následně podali dvěma supům kapským dávku tohoto léku, jakou by ptáci pozřeli při krmení na mršině obdobně léčených zvířat.

Náhrada existuje

Oba supi do třiceti hodin uhynuli a v jejich těle se objevily usazeniny kyseliny močové. Dva supi, kteří dostávali vodu bez nimesulidu, přečkali experiment bez úhony. Vědci použili pro pokus ptáky, kteří byli nalezeni v přírodě se zlomenýma nohama. Navzdory veškeré péči zůstaly končetiny po zahojení natolik zdeformované, že ptáci už nedokázali chodit ani stát. Návrat těchto supů do přírody byl vyloučen.

Autoři obou studií volají po zákazu nimesulidu ve veterinární medicíně. Podobně nebezpečné jsou ale supům i další nesteroidní protizánětlivé veterinární léky. Zákaz však nemusí zajistit mrchožroutům bezpečí. V Indii zůstal diklofenak povolený pro léčbu lidí. Lék ale často skončí v brašnách veterinářů, kteří si ho oblíbili pro rychlé účinky. Na indickém venkově se diklofenaku přezdívá „hrnek kafe“, protože po injekci se zvířeti uleví dřív, než veterinář stihne vypít nabídnutou kávu.

Za tyto nebezpečné léky je už k dispozici náhrada. Supům neškodí například nesteroidní protizánětlivý lék meloxikam. Nedávno prokázal tým indických veterinářů vedených Chandrou Mohanem z Indického výzkumného ústavu veterinárního lékařství, že supům neškodí ani další z této skupiny léků kyselina tolfenamová. Regulace nebezpečných veterinárních léčiv ale postupuje jen velmi pomalu a podobně je to i s propagací léků, které ptačí mrchožrouty neohrožují. Supům tak znovu zvoní hrana.

LN, 29.9.2021