Neživá hmota časem neustále pomalu degraduje a rozpadá se v prach. Vědci pro to našli eufemismus – samovolný pokles organizovanosti spojený s nárůstem entropie neboli míry neuspořádanosti. Horský masiv je lépe uspořádaný se svými hřebeny a hranami, než když pak leží v údolí jako zvětralá vrstva štěrku a písku.

Najednou se tu objeví živá hmota, která se tomuto trendu vzpírá. Sama se organizuje. Z kapiček vznikají koacerváty, shluky a nakonec buňka. Ta se začne udržovat látkovou přeměnou a rozmnožovat. Kameny a skály jen zírají, jak to najednou okolo vře a bují. Buňky se zdokonalují, rozlišují a začínají se sdružovat do mnohobuněčných organizmů. Platí za to ztrátou svobody a svých stupňů volnosti. Za to získají větší bezpečí, ale jsou nuceny se specializovat. Jedny tvoří pohybový aparát, jiné nervové centrum a další trávicí trakt. A tady už začíná ta nerovnost, která život nerozlučně provází. Zřejmě i ty buňky poznají, že je lepší být nervovým centrem než zabezpečovat vyměšování. A tak vznikla neobyčejně složitá a komplikovaná biosféra se statisíci druhů. Ten loví tamtoho a onen zas jiného. Řád je zajištěn tím, že většina druhů je lovcem i potravou, přijmeme-li pasení se za lov rostlin. Všimněme si ještě jedné zajímavé paralely mezi neživým a živým světem. Neživý tepelný stroj konající práci musí pracovat mezi dvěma tepelnými zásobníky. Z teplejšího odebírá teplo, jeho část mění na užitečnou práci a nepřeměnitelnou část tepla musí odevzdat do odpadního chladnějšího zásobníku. Živý stroj (organizmus) pracuje také mezi dvěma zásobníky. Z jednoho odebírá energeticky bohatou potravu a do druhého vyměšuje už neupotřebitelné zbytky. Bez toho by nemohl život existovat.

Ale to evoluci nestačí. Zvířata se začínají sdružovat do větších celků – stád, smeček, hejn. Zase za to platí ztrátou stupňů volnosti neboli částí svobody, ale také něco získávají. Větší bezpečnost a šanci na přežití. Velikost těchto celků je v přírodě omezována množstvím dostupné potravy v daném teritoriu. U těchto smeček a stád se objevuje ještě jeden nový fenomén. Aby se celek nechoval chaoticky a neefektivně, vzniká nové „nervové“ centrum – vůdce. U ryb a ptáků je tato funkce možná více rozprostřena na celý celek, ale u savců se jasně vyprofiloval alfa samec nebo samice. A tomu se ostatní členové stáda podřizují. Jejich funkce se opět specializuje jako u buněk v rámci mnohobuněčných. Jedni shánějí potravu, jiní budují obydlí, další ho brání a ti vyvolení se rozmnožují a dál šíří svou genetickou informaci.

Pak přišel člověk a svou inteligencí postupně překonal velikostní omezení stád dané dostupností potravy. Postupně zaplnil většinu planety a stal se hegemonem nad ostatními živočichy. Jistě, v jednotlivém případě ho může dostat i patogenní bakterie, ale v rozměru planety tomu tak je. I v lidské společnosti brzy začala vznikat „nervová centra“. Říká se jim různě – náčelník, šlechtic, panovník, prezident, premiér. Ti začali stále více určovat, jak se bude stádo chovat a kam bude směřovat. Protože závist vůči jednotlivci je všudypřítomná, začali tyto své myšlenky a pokyny halit do hávu náboženství a později ve zmodernizované podobě do ideologie. Ta určuje smysl a směřování celku a kdo se protiví vůdci, protiví se náboženství či ideologii. Aby toto rozdělení ve společnosti nebylo jednotlivým človíčkům (buňkám) líto byl zaveden humanismus a později jeho vyšší stupeň demokracie. Ten nastoluje pravidlo, v praxi často dost hypotetické, že všichni lidé si jsou před zákonem rovni a mají právo se podílet na správě státu svým volebním hlasem. Populismus a předvolební sliby pak zajišťují, aby byli zvoleni vždy ti patřiční.

Ale i společenství států se začíná spojovat ve větší celky jako Sovětský svaz, Spojené státy nebo Evropská unie. Společnost se globalizuje a unifikuje, vznikají ještě centralizovanější a mocnější „nervová“ centra. Kam to půjde dál? Zřejmě živá hmota má v sobě zakódovanou velmi nutkavou tendenci k spojování se do vyšších celků a podřizování se centrálním nervovým centrům. Francouzský teolog a vědec předvídá stav bodu Omega, v kterém se živá hmota planety sdruží za vzniku celoplanetárního vědomí. Bude to ráj nebo naprostá totalita? Co bude potom? Pak už snad jedině skok do vesmíru na další planety a začít znovu od prvoků? Možná, že takhle nějak byl kdysi zanesen život na Zemi, jak předpokládá panspermatická teorie.

A co my s tím? Nic. Užívejme si léto a čas, který je nám vyměřen. Země a vesmír si stejně půjdou po svém.