28.9.2020 | Den české státnosti


ÚVAHA: Chvála parazitů

18.5.2020

Zatímco lidské parazity nemůžu vystát, jakožto biologicky vzdělaný tvor si vážím toho, že v přírodě parazité existují.

Pojďme za parazita považovat každý organismus, který si získává životně důležité zdroje z nějakého jiného organismu, aniž by jej okamžitě zabíjel. Lev není parazitem zebry, zato klíště ano. Mládě kukačky obecné parazituje u hnízdících pěnic, rákosníků atd., dospělá kukačka už parazit není. Zato jsou určitě paraziti třeba pijavice, blechy, vši, tasemnice, škrkavky. Koronavirus je parazitem lidských (plus netopýřích nebo kdoví jakých) buněk. A takovéhle havěti zlořečené že má být provolávána sláva?

K čemu může být parazit dobrý?

Existují organismy, které se množí jako o závod a pokud by je nic průběžně nelikvidovalo, spotřebovaly by kolem sebe všechno a pak by hynuly hladem. Třeba divocí králíci nebo hraboši. Jsou závislí na predátorech a na parazitech. Ti druzí je oslabují a tím usnadňují predátorům práci.

Ovšem i pomalu se množící organismy by bez parazitů měly problémy. Kamzíci zrána a navečer spásají trávu v horských údolích. Kdyby mohli, nehnuli by se odsud, dokud by všechno nespásli. Jenomže je během dne vyženou krev sající mouchy výše do hor, kde sice není moc potravy, ale ani ty mouchy ne. To platí univerzálně: když se všichni velcí kopytníci nahrnou na místo s nejlepší pastvou, stanou se objektem zájmu parazitů a ti je obtěžují a oslabují. Tím, že parazité jakoby cimrmanovsky říkali svým hostitelům „Neshlukujte se! Rozejděte se!“, chrání jejich potravní zdroje a navíc znesnadňují propuknutí velkých epidemií.

Teď jsme mluvili hlavně o těch větších parazitech. Paraziticky se živí i patogenní prvoci, bakterie a viry, ale ti to občas „přeťápnou“ a hostitele zabijí. Úhyn zvířete na tasemnice není běžný, úhyn na salmonelózu celkem ano. V tomhle případě si černého Petra vytáhnou ti jedinci, jejichž geny nedovedou vyrobit dostatečně účinnou imunitu. Až na druhém místě rozhoduje jejich chování - budou se dále shlukovat se stádem kolem důležitých zdrojů, nebo se stáhnou do ústraní a rozptýlí se po kraji? Jenom pro pořádek dodejme, že i o chování živočichů rozhodují především jejich geny. „Kolem mě hodně ostatních srnek vydává signál, že je něco bolí. Nelíbí se mi to, vůbec se mi to nelíbí. Líbí se mi být s nimi, ale tohle je silnější. Jdu jinam.“ Tohle nejspíš pociťuje každá srnka v epicentru nějaké nákazy, která „rozumně“ toto epicentrum opustí. Mix jejích hormonů a nervových přenašečů zakódovaný v genech jí určuje, co se jí líbí, co nelíbí, a jak moc. Srnky s jinak vyladěnou vnitřní regulací místo nákazy neopustí, nebo tak pozdě, že odcházejí nakaženy šířit parazita dál. Když mají štěstí, mají tak silnou imunitu, že se nenakazí.

No a teď konečně to, nač jste nejvíce zvědaví: bude to o koronáči? Nebojte se, už kvůli čtenosti příspěvku ten koronavirus nevynechám.

Nový koronavirus je zatím pro vědce i lékaře velkou neznámou. Někdo sice díky své imunitě nákazu zvládne, ale někomu prostě nebylo imunity shůry dáno. Vakcína zatím neexistuje a léky se testují. Takže s imunitou se momentálně nedá dělat nic a při ochraně proti koronáči nezbývá než změnit chování. Neshlukovat se u zdrojů (potravy, zábavy, dopravy atd.) a zakrývat si půlku obličeje, což je dost proti lidské přirozenosti, ale kdo své chování přizpůsobí, má šanci na zachování života i zdraví bez ohledu na sílu své imunity (říkám šanci, ne záruku).

Paní učitelka v Machovi a Šebestové zdůraznila, že člověk moudrý zvládá problémy rozumem. Ale kdepak! Nebo snad lze zdravým rozumem vysvětlit názor velkého množství lidí, že pravděpodobnost výhry ve sportce je pro ně velká, zatímco pravděpodobnost nákazy covidem rovná se nule? Díky genetické predispozici některá rozhodnutí nevědomky děláme ochotněji než jiná a s ohledem na svá přání, nikoli na zkušenost. Stejně jako ta srnka posloucháme našeptávání svých hormonů, které říkají „tohle se mi líbí, tohle trochu, tohle vůbec ne“. Až pak, z nějakých 40-60 %, nastupuje rozum, který říká třeba „neblázni, nos ještě pár týdnů roušku“. Poslechnu ten příkaz, protože s ním nemám problém? Budu ji nosit, přestože to je „opruz“? Nebo přesvědčím sám sebe, že zrovna já ji nosit nemusím? Freud se svým Id, Ego a Superego věděl svoje.

Proto není na místě dělat si iluze o tom, jak uvědomělý národ bude respektovat pozvolné uvolňování a bude nadále dodržovat rozestupy nebo nosit roušku nejen tam, kde je to nařízené, ale hlavně tam, kde může reálně hrozit nákaza. Takže nakonec nám nezbude než přestat snít o zodpovědném chování národa a spolehnout na to, že promoření dopadne jakž takž dobře.

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.