Na titulní stránce lednového vydání CEP-Newsletter, podobně jako na webové stránce CEP www.cepin.cz je jako „Lednový graf CEPu“ ukázán vývoj průměrných teplotních odchylek za období 2001-2007. Tento graf byl připraven na základě dat uveřejněných NASA.

Obrázek je komentován jako „konec globálního oteplování?“ a vzhledem k dalšímu obsahu lednového čísla je předkládán jako důkaz, že globální oteplování se zastavilo. Při letmém pohledu nepříliš informovaného čtenáře se tak může zdát. Ve skutečnosti však tento obrázek zcela jasně dokazuje, že globální oteplování pokračuje a že v uvedeném období jeho průměrná hodnota činila cca 0,0187 oC/rok, tedy asi 2,5 x více než byla průměrná celosvětová hodnota oteplení za 20. století (0,0074 oC/rok). Dovolil jsem si na tuto skutečnost CEP upozornit s dotazem, zda by nebylo vhodné čtenáře na mylnou informaci upozornit.

Útok je zřejmě nejlepší obranou. Odpověď jsem dostal obratem: dělám chybu a nesmím srovnávat počátek 21. století se stoletím předchozím. Ředitel CEPu p. Petr Mach mě ujistil, že on má o mém sdělení pochybnosti (nevím, zda mé údaje přepočítal či jak ke svým pochybnostem dospěl). Obvinil mě, že úmyslně volím roční průměry (jaké jiné jsem měl volit při odhadu dlouhodobých trendů) místo měsíčních. Oni uvádějí měsíční průměry a byl jsem poučen, že lze kombinovat měsíční odchylky s ročními průměry navzdory varování NASA tak nečinit. Používání lineárních trendů p. Mach považuje za vážnou metodologickou chybu (jakou chybu a proč?). Mám si prý uvědomit, jak moc při statistickém zpracování časových řad záleží na tom, co zvolím jako počátek a co jako konec (to poměrně dobře vím, se statistikou pracuji). A nakonec jsem byl dotázán, na základě jaké ideologie stavím své závěry (zřejmě problém klimatického oteplování se stal ideologií).

Nechci se pouštět do vysvětlování principů statistiky a vím, jak statistikou lze „při dobré vůli“ dokázat takřka cokoliv. Pokud se ale CEP odvolává na materiály získané na základě objektivních dlouhodobých pozorování shromážděných stovkami a stovkami observatoří na celém světě, neměl by uvádět nepravdy. Jde jen o omluvitelné neporozumění či o zjevný úmysl? Právě materiál NASA jasně dokazuje, že průměrné teploty na celém světě rostou. Dlouhodobý trend růstu průměrné roční teploty vzduchu na konci 19. a na začátku 20. století (související s „ukončením“ celkově chladnějšího předchozího období tzv. malé doby ledové) a přerušený třicetiletým obdobím, kdy se klima příliš neměnilo, byl v 70. a 80. letech minulého století vystřídán náhlým poměrně prudkým nárůstem teploty. Znepokojující je skutečnost, že právě ve stejné době byl zaznamenán i prudký nárůst koncentrace tzv. skleníkových plynů, zejména CO2. Náhoda či souvislost? Tato změna v chování celosvětového klimatu (a její dosud chybějící vysvětlení) je podstatou současných sporů, dnes už nejen sporů klimatologů, ale v posledních letech i ekonomů, politiků a laické veřejností. Poslední tři desetiletí 20. století rostla průměrná teplota rychlostí nejméně 2 setiny stupně za rok (tedy až trojnásobně rychleji než jak se teplota měnila v průběhu celého 20.století. Začátek 21. století není výjimkou a není žádných důkazů, že by se tento trend výrazně měnil. Skutečnost sedmi posledních let (2001-2007) spolu s rokem 1998 to jen potvrzuje, tyto roky byly vůbec nejteplejšími v historii meteorologických pozorování.

Je nepochybné, že sama průměrná hodnota může být zavádějící. Průměr je údaj založený na mnoha a mnoha dílčích údajích. V některých případech může teplota v daném místě klesat, jinde naopak může růst rychleji. Nejrychleji rostou průměrné teploty na severu, relativně pomaleji pak v rovníkových oblastech. Je rozdíl mezi teplotním nárůstem v zimních měsících a v letních měsících, pro vývoj klimatu záleží i na srážkových poměrech, rozložení teplot i srážek v čase. Samotný průměr i jeho lineární časová progrese je jen tou nejjednodušší informací.

V České republice registruje teplotu vzduchu několik desítek meteorologických stanic patřících ČHMÚ. Záznamy jasně ukazují, že průměrná teplota v „české kotlině“ se od světového vývoje v posledních několika desetiletích příliš neliší a potvrzují, že i u nás současné oteplování klimatu je nesporným faktem. Průměrná roční teplota roste o 0,02 až 0,03 stupně za rok, při čemž se tento růst zdá být větší v průmyslových oblastech a menší v místech menší koncentrace obyvatel.

Výrazné klimatické změny probíhaly i v minulosti, je tedy možno se přít, zda současné oteplování je „jen“ jakýmsi přírodním úkazem a na člověku tedy jevem nezávislým, či zda toto oteplování (nějak?) souvisí s lidskou činností. Protože jsme svědky výrazného zvyšování koncentrace skleníkových plynů v atmosféře způsobené průmyslovým znečištěním, rozsáhlých změn ve využívání půdního fondu, ve světě pak i masivním odlesňováním a růstem ohromných městských aglomerací, je problematika možného podílu člověka na současném oteplování více než pravděpodobná a zaslouží odpovídající pozornost. I když může jít o jistý souběh přírodních procesů s ne právě zanedbatelným podílem člověka na životním prostředí. Stejně znepokojující je skutečnost, že kromě vlastního oteplování roste i variabilita klimatických změn a jsme svědky rostoucího počtů nenadálých výkyvů počasí, které dále negativně ovlivňují životní prostředí. Současný stav i zjištěné výsledky naléhavě volají po zodpovědné diskusi nejen ve vědecké veřejnosti. Tak jak zodpovědnému vysvětlení „změny klimatu“ škodí katastrofické scénáře, tak věci neprospívá ani utkvělá představa, že vliv člověka na tyto změny je zanedbatelný. Obávám se, že CEP v tomto směru se zpronevěřuje svému poslání.

Geofyzikální ústav AV ČR