O uprchlících ze severní Afriky i odjinud, kteří postupně a plíživě zaplavují Evropu, už toho napsali mnozí jiní, jistě kompetentnější a věci znalejší. Je zbytečné opakovat nikam nevedoucí diskuse o řešení tohoto palčivého problému, o přijatelnosti či nepřijatelnosti kvót a o tom, zda v relativním dostatku žijící Evropan má řešit svůj údajný pocit viny vůči chudým přistěhovalcům širokým otevřením své štědré náruče. Diskutuje se o schopnosti uprchlíků zařadit se kdekoli v Evropě do nějakého pracovního procesu i o tom, kolik se jich nakonec přihlásí k ideologii Islámského státu, aby zajistili dostatek námětů na titulní strany bulváru o bombových útocích, uřezaných hlavách křesťanských psů a jiných lahůdkách.

Pouze jednou jsem kdesi zachytil spíše zasutou zmínku o tom, že přišedší uprchlíci jsou podrobeni jakési, nejspíše velmi zběžné, vstupní prohlídce. Při představě, kolik a jakých nebezpečných infekčních chorob do Evropy může s těmito uprchlíky přicestovat, mě jímá hrůza. Nemusí se jednat hned o floridní klinicky zjevná onemocnění. Některé nakažlivé choroby přeci mohou po určitou dobu probíhat zcela skrytě a odhalit je může pouze zevrubné vyšetření.

Představoval bych si, že když už k nám někdo z epidemiologicky neznámé končiny přijde, měl by snad být umístěn do několikatýdenní velmi přísné karantény, v jejímž průběhu by měl být podrobně vyšetřen, zda netrpí nějakou byť skrytou exotickou infekční chorobou, nepřináší-li k nám ve svých útrobách nějaké parazity apod. Zatím jsem viděl stroze, leč příjemně zařízené ubytovny, kde je kladen důraz na volnočasové aktivity, by se uprchlíci nedejbože nenudili a netropili třeba nějakou nezdobu.

Děsím se okamžiku, kdy začneme v české kotlině řešit výskyty, neřkuli epidemie těch chorob, vůči nimž se musí nechat očkovat každý, kdo cestuje do exotické ciziny. Chápu, že navrhované opatření by něco stálo, ale není snad nutné opakovat, že prevence je vždy levnější než léčba. Myslím, že příliš nepřeháním, když se domnívám, že azylová zařízení, kam jsou běženci umisťování, jsou v jistém smyslu epidemiologickou časovanou bombou.

Zcela souhlasím s povinným očkováním českých dítek a omezením přijímání těch neočkovaných do kolektivních zařízení. Toto nařízení se ale jeví jako poněkud komické ve srovnání s rizikem, které nám v současnosti hrozí.

Autor je lékař