K mezinárodní orbitální stanici ISS v noci na čtvrtek 26. září odstartovala v lodi Sojuz TMA-10M nová posádka, kosmonauti Oleg Kotov, Sergej Rjazanskij (Rusko) a Michael Hopkins (USA).

Kotov je zkušený kosmonaut, vydal se totiž na oběžnou dráhu do kosmu už potřetí. Vystudoval vojenskou lékařskou akademii, pak ho zlákala pilotáž stíhaček a nakonec přešel ke kosmonautům, mezi nimiž dnes patří mezi nejzkušenější. V kosmu při dosavadníách pobytech prožil celkem 359 dnů - pokud jeho nynější práce a pobyt na oběžné dráze proběhnou bez problémů, které by si vyžádaly předčasný návrat, měl by k dosavadníému zisku připsat dalších 168 dnů. Oba jeho kolegové sice do kosmu letí poprvé, ale rozhodně nejsou méně zajímaví. Letecký inženýr Michael Hopkins se do kosmického týmu NASA dostal v roce 2009, základní výcvik dokončil v ropce 2011. Jeho cesta do kosmu od výběru a výcviku byla tedy velice rychlá. Biochemik Sergej Rjazanskij byl v roce 2009 velitelem skupiny výzkumníků při izolačním experimentu v programu Mars 500 a v jakémsi zkušebním předkole před hlavní částí experimentu prožil se svými kolegy v uzavřené maketě meziplanetární lodi 105 dnů.

Žádné prodlevy cestou k ISS

Nová trojice zamířila k mezinárodní stanici ve zrychleném režimu, takže se ke svému cíli přiblížila a připojila po pouze šestihodinovém letu, nemusela proto trávit při samostatném letu v nepříliš prostorné, a tudíž nepohodlné lodi dva dny, jako tomu bývalo dříve. Toto plus má ovšem i určité mínus, kosmonauti totiž musí po celou dobu sedět v anatomických nepohodlných křeslech v těsné pilotní návratové kabině, aniž měli možnost protáhnout se v samostatném orbitálním úseku lodi. Kdo by navíc měl větší zdravotní potíže se vstupem do beztíže, což se zejména nováčkům stává, musel by je překonat silou vůle bez možnosti odpočinku, jaký nabízelo dvoudenní schéma letu ke stanici.

Záběry ze soukromé "tiskové konference" s rodinami již z paluby mezinárodní stanice - nová posádka byla oblečena ve světlých kombinézách, za nimi se v modrých kombinézách usmívala trojice již ostřílených borců ze základní posádky - však ukázaly, že Rjazanskij i Hopkins se s mikrogravitací velice zdárně vypořádali. Hýřili žertováním stejně jako jejich velitel a kolegové ze základní posádky (Jurčichin, Parmitano a Nybergová). Trému měli prokazatelně spíše rodinní příslušníci v konferenční mmístnosti na Bajkonuru.

Olympijská pochodeň

Nová posádka tedy doplnila současnou základní trojici na ISS – Jurčichina (Rusko), Parmitana (Itálie) a Nybergovou (USA). Jde v zásadě o již zcela běžné střídání a doplňování posádky, jaké se na ISS odehrává v průměru každých 165 až 168 dnů. Na prožívání prvních neobvyklých zážitků z oběžné dráhy nebude mít nová trojice ovšem skoro žádný čas. Po týdenním odkladu způsobeném v nesprávnostech předávání dat mezi ISS a bezpilotní lodí se v neděli úspěšně přiblížil náklaďák Cygnus ke stanici a uchopen manipulačním ramenem Canadarm2 byl připojen ke stanici. Ke stanici je navíc stále připojen také další kosmický náklaďák, evropská loď ATV, kterou je nutnmo naplnit odpadem a připravit k odpojení od stanice, kdy se z kosmického zásobovacího náklaďáku stane popelářský kosmický vůz a shoří v horních vrstvách atmosféry.

ISS

Nynější již zmíněná Jurčichinova posádka se má vrátit na Zemi 11. listopadu. Místo nich k nové sestavě Kotov, Hopkins a Rjazanskij, pracující na ISS od čtvrtka, přiletí na stanici v Sojuzu TMA-11M ostřílení kosmičtí veterání Tjurin (Rusko), Mastrachio (USA) a Wakata (Japonsko). Tentokrát ale bude střídání posádky probíhat poněkud odlišně. Nová rusko-americko-japonská trojice totiž přiletí už pět dní před odletem Jurčichinovy posádky, takže během následujících dnů bude na stanici devítičlenná posádka.

K této změně došlo proto, aby Jurčichin a jeho kolegové mohli na Zemi dopravit zpátky olympijskou pochodeň, která totiž během svého pozemské pouti - z legendárního místa zapálení olympijského ohně v Řecku až do místa konání her v Soči - vstoupí i na oběžnou dráhu a dvojice Rjazanskij a Kotov ji dokonce dne 9. listopadu vynese během svého pracovního výstupu do volného kosmu.

Zajímavostí jistě také je, že z listopadové nové posádky se posléze japonský kosmonaut Wakata v březnu 2014 stane prvním japonským velitelem celé stanice ISS.

Nabitý program

V listopadu, dva týdny po odletu Jurčichinovy posádky v Sojuzu TMA-09 zpátky na Zemi, si připomeneme již 15. výročí okamžiku, kdy 20. 11. 1998 byla startem rakety Proton se základním ruským modulem Zarja zahájena stavba orbitální stanice ISS. O dva týdny později tehdy vzlétl na oběžnou dráhu v raketoplánu americký spojovací modul Unity.

Na 25. listopadu je naplánován rutinní zásobovací let ruského Progressu – na stanici dopraví zásoby a prověří nový hardware pro automatické setkání a spojení. V prosinci by měla k ISS vzlétnout další nepilotovaná soukromá nákladní loď Cygnus. Vše ale záleží na tom, jak dopadne sobotní pokus o nové spojení tohoto soukromého náklaďáku se stanicí (28.9., dopadl úspěšně - pozn.red.). Ostatně bez jakékoli nadsázky na úspěchu hodně závisí celkový pohled na budoucnost účasti soukromého sektoru na činnosti orbitální stanice ISS.

Před startem Sojuzu TMA-10M řekl Michael Hopkins, že na programu svého pobytu v kosmu mají více než 200 experimentů a kromě toho se samozřejmě budou věnovat pravidelné běžné údržbě stanice a zajištění jejího provozu, ale také svým osobním aktivitám, které jsou nezbytné pro zvládnutí pobytu v extrémních podmínkách mikrogravitace.

Text byl zveřejněn na Technet iDnes