HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (84)
Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.
František Kožíšek ze Státního zdravotního ústavu v Praze, v jednom ze svých článků vzpomíná Maxe von Pettenkofera (1818-1901), zakladatele hygieny jako vědeckého lékařského oboru, jemuž například Mnichov vděčí za to, žese svého času stal prvním evropským městem, které vyřešilo zásobování pitnou vodou a odvádění odpadních vod v souladu s moderními hygienickými poznatky. O něco později se o něco podobného zasadil v Praze profesor MUDr. Gustav Kabrhel (1857-1939), mimo jiné Pettenkoferův žák. Ovšem o profesoru Kabrhelovi ví u nás jen pár zasvěcenců, kdežto profesor Pettenkofer má v Mnichově ústav, který nese jeho jméno, je čestným občanem Mnichova a na hlavním náměstí v Mnichově stojí jeho pomník. A v desítkách německých měst jsou ulice nesoucí jeho jméno.
O mírnou rehabilitaci profesora Kabrhela se pokusili vodaři a historikové Pardubicka, když na 23. listopadu 2007 svolali do Chrudimi (kde prof. Kabrhel 13. 4. 1939 zemřel a narodil se v nedalekých Dražkovicích 23. 11. 1857) slavnostní seminář „u příležitosti 150. výročí narození prof. Gustava Kabrhela, zakladatele moderní české hygieny“ a vydali k tomu i reprezentativní Pamětní list, který otiskujeme v úvodu tohoto textu. Což je sice pěkné, ale zkuste se zeptat nějakého pražského komunálního politika, kdo to byl profesor Kabrhel. O politicích ani nemluvě. Ten text, který je na zmíněném Pamětním listu napsal do Časopisu lékařů českých profesor MUDr. Vladimír Růžička před více než sto lety. Výše je málo čitelný, zde je zvětšenina:
Avšak musíme začít hygienou. Je to věda o uchování zdraví a jméno jí dala Hygieia dcera boha Asklépia a Epione. Je bohyní zdraví a čistoty, mimochodem přísahou na ni začíná také přísaha Hippokratova. Na rozdíl od Římanů měli ještě v 19. století koupelny a toalety pouze bohatí občané. Posléze se ovšem zjistilo (John Snow), že cholera se šíří fekálním znečištěním vody. Následovaly další poznatky lékařů a badatelů o infekčních onemocněních až se zde objevil termín „veřejné zdravotnictví“ a „sociální hygiena“. S těmito termíny přišel v roce 1882 právě přednosta mnichovského hygienického ústavu Max von Pettenkofer. Učitel Gustava Kabrhela, zakladatele hygieny v českých zemích a prvního profesora hygieny na lékařské fakultě české univerzity v Praze (leden 1899).
Je zajímavé, že Gustava Kabrhela (na snímku vlevo) již jako gymnazistu v Chrudimi zaujala matematika, kterou po maturitě začal studovat ve Vídni. Po třech semestrech přešel však na studia medicínská, kde si ho povšimli místní čeští profesoři Eduard Albert (1841-1900) a Karel Maydl (1853-1903) a po promoci v roce 1883 ho poslali jako asistenta s význačným českým patologem profesorem MUDr. Arnoldem Spinou (1850-1918), rodákem z Jevíčka, na českou lékařskou fakultu do Prahy. A tak se mladý lékař postavil mezi první organizátory české lékařské fakulty po rozdělení univerzity na českou a německou.
Tři roky poté se doktor Kabrhel u profesora Spiny habilitoval a v roce 1887 odejel na studijní pobyt do Mnichova, právě k profesoru Pettenkoferovi. Vrátil se nadšen a založil na pražské univerzitě obor hygieny, obsahující také veřejné zdravotnictví a epidemiologii. V roce 1889 byl doktor Kabrhel jmenován první řádným profesorem hygieny na české lékařské fakultě. Dva roky předtím, v roce 1897 založil Hygienický ústav lékařské fakulty a třicet let ho řídil. V roce 1927 odešel do důchodu.
V roce 1922 vydal učebnici „Zdravověda“, která je vlastně první českou učebnicí hygieny, pět let poté vydal další učebnici „Hygiena vody“. Prakticky se zasloužil o vybudování káranského vodovodu pro Prahu. Proto by měl mít v Praze pomník. Třikrát byl mimo jiné i děkanem lékařské fakulty.
Možná, že dokonce slýchával vodu téci. To ve chvílích, kdy jako vášnivý houslista, žák profesora pražské konzervatoře Štěpána Suchého, hrával v hudebních kvartetech, která pozýval na muzicírování do svého bytu.
V roce 1899 vydal profesor Kabrhel vlastním nákladem knihu „Zásobování vodou a principy vod pitných“, která byla vlastně první systematicky vysvětlující principy hodnocení jakosti vody. Byla okamžitě přeložena do němčiny a rok poté vyšla i v Německu.
Profesor Kabrhel napsal a vydal téměř sto odborných publikací. Jednou z jeho posledních kniha byl titul „Obrana proti stáří“, kterou vydal dva roky před svou smrtí. Dožil se požehnaných osmdesáti let. Netušil ovšem, že bude ve své rodné zemi v dalších letech téměř zapomenut.
Příště: prof. MUDr. Otakar Teyschl, DrSc.