Věřte nevěřte, jsou i dobré zprávy. Firma Panasonic začala vyrábět a prodávat palivové články pro domácnost. Výroba je v začátcích, nabírá na síle a za tři roky by měla vyvážet palivové články do Evropy, nejdřív do Británie a do Německa. V Japonsku si palivový článek koupily už dvě tisícovky domácností. Přitom Panasonic není jediný výrobce, dalším je Toshiba.

Tak, a co s tím? Nejdřív co to je ten palivový článek. Velmi laicky řečeno je to výrobna elektrického proudu, v níž je palivem vodík. Jako vždy, když se začne mluvit o nějaké převratné novince, i tentokrát se ukáže starobylost vynálezu. Jeho autorem je Němec Christian Friedrich Schönbein, který ho popsal v roce 1839. Nejde o chybu tisku, skutečně jde o devatenácté století. Je to v podstatě galvanický článek, ve kterém je přiváděno ke kladnému pólu palivo a k zápornému okysličovadlo. Čtenáři Julese Verna si snad vzpomenou, že kapitán Nemo, doktor Antekirt a inženýr Robur používali palivových článků. Palivové články se používají ve vojenské technice a v kosmické technice. No a za pár let to budeme mít doma.

Čtu o nich celý život, je to opravdu velmi stará věc. Zrovna tak po většinu života jsem četl o „elektrické fotografii“, dnes se jí říká „digitální“. Tak nějak to bývá, byť ne vždy, s technickými převraty. Nejdříve čteme o hokusech pokusech -a najednou je to tady.

Podle předběžných zpráv by měl ten palivový článek roku 2013 dávat 3 kW a měl by stát 150 tisíc. Povídali, že mu hráli. Až to opravdu přijde na trh, bude to mít mnohem větší výkon a bude to stát mnohem míň. Ne hned. Za pár let určitě.

Třeba je to právě ten vynález, na který tak netrpělivě čekáme. Energetická krize nad námi visí jako meč a spousta lidí se snaží, aby se lanko přetrhlo. Blokují jadernou energetiku a vymýšlejí solární a větrné nesmysly. Naše vláda dosáhla velkolepého výsledku, že zdražení elektřiny vyvolané velkou solární loupeží dosáhne příští rok jen pěti a půl procenta! To jsou ty horší zprávy. Příchod palivových článků patří k těm dobrým.

Nicméně zaslouží si to pár poznámek. Typické je, že jde o německý vynález, opečovávaný a vyvíjený na evropské půdě. Jenže ty komerční články dnes prodávané nenesou jméno Bosch anebo General Electric. Jmenují se Panasonic a Toshiba. Zatímco v Japonsku už elektřina z vodíku svítí a hřeje, my si o tom s otevřenou papulou čteme. V Evropě revolučně naladění Francouzi blokují rafinerie a pracují na brutálním zdražení benzinu.

A ještě jedna poznámka; trochu se za ni stydím, protože zapadá do kategorie spikleneckých teorií. Jak to, že se něco, co je staré přes sto padesát let, hlásí ke slovu až teď? V raketoplánech fungují palivové články už dlouho. Po celou tu dobu, kdy o nich čtu, se píše, že hlavní problém je „skladování vodíku“. Není hlavní problém v tom, že na technologii někdo sedí jako žába na prameni? Na spontánnost inovací se mi jaksi nechce věřit, spíš věřím na zamčené trezory výrobních korporací. Ale na tom opravdu pramálo záleží, hlavně aby to už bylo tady.

LN, 25.10.2010