Letadlo s váhou většího osobáku a rozpětím křídel větším než Boeing 474, létající stroj obkroužil sochu Svobody a přistál na Kennedyho letišti v New Yorku. Jmenuje se Solar Impulse 2 a je to dílo Betranda Piccarda a André Borschberga. Tento Bertrand Piccard je technologický průkopník už ve třetí generaci. Jako malému chlapečkovi mi táta vyprávěl před usnutím pohádky o profesoru Piccardovi, jeho dědečkovi. Vyprávěl mio tom, jak mě navštěvuje a bere mě na výlety do mořských hlubin a kosmických prostor. Takže profesoru Piccardovi vděčím za to, že jsem se stal spisovatelem sci-fi. Ovšem tihle Piccardové dokázali svoji fantazii realizovat. Bertrand Piccard se zapsal do análů technických rekordů obletem Země bez mezipřistání v balónu a teď podniká onu úžasnou cestu v letadle budoucnosti. Elektrické motory stroje jsou poháněné solárními panely, takže kupředu je žene samo Slunce. Duch podnikavosti, zvídavosti a dobyvatelství v tom nejlepším slova smyslu žije a osobně mě těší, že právě s tímto projektem je spojeno jméno Piccard, jméno dobrého ducha mého dětského usínání.

Letecké výkony vzrušovaly vždycky – už od prvních vzletů bratří Montgolfierů, a pražský případ balónu Kysibelka žije v lidovém povědomí dodnes. Už zmiňovaný můj táta seděl právě v kině, když se najednou rozsvítilo a rozčilený majitel biografu vpadl dovnitř a bez omluvy oznámil, že Lindbergh přeletěl oceán. Před padesáti lety běžel v kinech film, jehož název jsem si vypůjčil do titulku. Byla to britská komedie o přeletu kanálu La Manche, o leteckých závodech z Londýna do Paříže. Byl jakoby retro, děj se odehrával na začátku dvacátého století, ovšem film odrážel tehdejší světapohled. Natočili ho Angličané, anglický hrdina a jeho snoubenka byli sympatičtí, mírně konzervativní, leč snaživí držet krok s dobou. Hlavní hrdina byl Američan, sympatický buran, který všechno dokáže zvládnout. Francouzi tu byli vylíčeni jako tak trochu k ničemu, ale je s nimi sranda, kdežto Italové jsou úplně k ničemu a jsou k smíchu, což je velký rozdíl. Němci tu vystupovali jako hulváti s vojenskými mozky a Japonci byli lišáci kradoucí cizí myšlenky. Byl to tenkrát velkofilm, měl ohromný úspěch a dodnes se na něj dá koukat.

Piccard s Borschbergem jsou jakoby postavy vystřižené z toho filmu. Všechno sedí. Oba jsou supermani naší doby. Borschberg je absolvent školy managementu na MIT, létal ve švýcarském letectvu a drží osm světových rekordů v leteckých disciplinách. O minulosti Piccardově jsem se už zmínil. Chytří, vzdělaní, podnikaví, jsou to až příliš kladní hrdinové, než aby se dnes mohli dostat do filmu o báječných mužích na létajících strojích.

Ono je to všechno dneska jiné, ten film z šedesátých let by musel mít zcela jiného ducha. Američané ztratili sympatie, s Francouzi už ani ta sranda není, jen s těmi Taliány to je, jako to bývalo. Japonci už nápady nekradou, mají svoje. Němci jsou polepšení a pomáhají řídit počasí. A ten let by dnes už nevedl z Londýna do Paříže s mezipřistáním na Marsu. Ano, letí se přes New York, ale přistane se v Abu Dhabi.

On je v tom nějaký ten solární důvod, jako že je v Abu Dhabi víc sluníčka než v Paříži nebo Londýně. Ale nějak to k té dnešní době patří. S Paříží se nepočítá, ostatně je tam stávka. Báječní lidé jsou jinde a létají na svých stojích jinam. Do Abu Dhabi.

LN, 13.6.2016