Nový ministr zdravotnictví Vlastimil Válek mě příjemně překvapil, a to hned dvakrát. Prohlásil, že nežijeme v komunismu, abychom stále něco zakazovali, a apeluje na odpovědnost každého člověka.

V podobném duchu hovořil i premiér Petr Fiala. Ten v rozhovoru v Partii Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS řekl, že není nutné vše řešit příkazy a zákazy. „Pokud se budeme chovat odpovědně,“ řekl Fiala. Podle něj vláda pečlivě sleduje to, co se děje v zahraničí a bude včas a adekvátně reagovat: „Rozhodli jsme se, že nebudeme žádat Poslaneckou sněmovnu o prodloužení nouzového stavu, ale to prosím neznamená, že je covid pryč a že se můžeme všichni chovat, jako by ta nemoc tady nebyla.“ (zdroj)

Tento přístup má v současné době zřejmě racionální jádro. Covid už proběhl českou společností možná už dvakrát, současná vlna evidentně zpomaluje alespoň co se čísel incidence a počtů pacientů v nemocnicích týče. Každý, kdo se chtěl očkovat, je už očkovaný. Je skutečně čas nato chovat se opět normálně.

Zásadní problém je dle mého soudu v této chvíli ve školách. Již řada odborníků navrhuje, aby výskyt pozitivního žáka ve třídě neznamenal karanténu pro ostatní, ale aby se spolužáci infikovaného mohli normálně prezenčně vzdělávat, pokud je jejich test negativní. Časem bychom jistě měli dospět k praxi, kterou dlouhodobě prosazuje profesor Jiří Beran – testovat jenom jedince s příznaky a bezpříznakové jedince vůbec netestovat. Uvědomme si, že testování stojí stát ohromné finanční prostředky a tyto finanční prostředky by se jistě daly využít smysluplněji. Máme zde vážně nemocné, kteří vyžadují velmi nákladnou péči, a testováním utrácíme miliony a miliardy s ne zcela jasnou vypovídací hodnotou. Z hlediska promořenosti covidem by jistě stačilo provádět namátkové testy v mnohem menším rozsahu. Trasování a další aktivity hygieny spotřebovávají ohromné penzum času a hygiena stejně nestíhá a trpí i další činnosti, které má ze zákona provádět.

Nedávno jsem četl zajímavou zprávu o průběhu pandemie na Slovensku, Česku a Rakousku. Z pohledu na křivky grafů zobrazujících vývoj sedmidenního průměru počtu nakažených koronavirem a zemřelých se zdá, že zavedení přísných lockdownů v Rakousku a na Slovensku nemělo na průběh poslední vlny epidemie výraznější vliv. Vyplývá to ze srovnání s Českem, které při posledním zesílení epidemie opatření zásadněji nezpřísňovalo.

Za zmínku stojí uvést dva základní grafy podle webu ourworldindata.org. Ukazují velmi podobný průběh závislosti počtu záchytů pozitivních případů na covid i průběh úmrtí s covidem.

Maxima výskytu infekce ve všech státech proběhla kolem 23. listopadu. Počty zemřelých dosahují maxima kolem 7. prosince, jak ukazuje další obrázek:

Z výše uvedeného lze tak konstatovat, že drakonická omezení života společnosti nepřinášejí žádný podstatný efekt.

Bylo by jenom dobře, kdyby nová vláda přestala život v Česku radikálně omezovat. Výsledky lockdownů jsou neadekvátní zásahům do života společnosti a nepřinášejí zdaleka takový efekt, jaký si od nich jejich autoři slibovali.