Patřím ke generaci, kdy všechno západní bylo pro nás tabu. Táhla nás tam zvědavost. Když jsme se v jazykovém kurzu bavili o Anglii, můj soused mi šeptnul, že by nejraději emigroval. Ne že bych mu to záviděla moc, ale trošku přece. Představovala jsem si „západ“ jako neskutečný bájný svět. Když se můj soused vrátil z Anglie a ukazoval mi obrázky, skoro jsem se divila, že je tam tráva zelená. Z další dovolené se už nevrátil, poslal nám obrázek z Jižní Afriky.

A když se mi nějakým zázrakem v té době podařilo dostat z Anglie pozvání a několik razítek v podniku, jako bych polykala sladkou manu. Už v Praze na letišti se mne zmocňovala euforie. S očima dokořán jsem vystupovala z letadla. Ale to nebyl můj první krok na Západ. Svůj první krok jsem si naplno uvědomovala, až když jsem přicházela ke královské observatoři v Greenwichi.

Z prostudované literatury jsem věděla, že základní kámen ke královské pozorovatelně byl položen králem Karlem II. v roce 1675. Koncem devatenáctého století se pokusil Bourdin, mladý francouzský anarchista, inspirován jakousi novelou o útok na Observatoř. Ale nálož vybuchla předčasně mimo objekt a těžce raněný útočník v nemocnici na následky zranění zemřel. Kdyby nálož smetla celou budovu, kdož ví...

Věděla jsem, že tudy vede nultý poledník. Když ho překročím, budu na západní polokouli. To mě fascinovalo. Neuvědomila jsem si totiž, že Greenwich leží ve východním Londýně, a tudíž že možná na západní polokouli již stojím. Neuměla jsem se zorientovat. A neuměla jsem si ho představit. Představy mnohdy bývají vzdálené od reality. Jak může být zobrazena nejkratší myšlená čára po povrchu země spojující severní pól s jižním? A v kterém roce se v Royal Observatory usnesli, že natáhnou poledník touto observatoří? Rozhodli, že musí jít středem, před a za budovou až k oběma pólům a bylo jim jasné, že musí mít hodnotu 0°. Stalo se tak v říjnu roku 1884 na Mezinárodní konferenci ve Washingtonu.

Když jsme přicházeli k cíli, podívala jsem se na zem. Ta myšlená čára byla zřetelně označená, jak prochází budovou a pokračuje dlážděním. Poledník – meridies – poledne.

Poledníky směrem na východ od Greenwiche mají vzdálenost 0 až 180 stupňů východní délky, poledníky směrem na západ 0 až 180 stupňů západní délky. Délka všech poledníků je konstantní a měří od pólu k pólu 20 004,5 km. Od pólu směrem k rovníku se vzdálenost mezi poledníky zvětšuje. Na rovníku rozpětí dosáhne svého maxima 111,3 km. Z toho lze snadno spočítat, že délka rovníku je cca 40 075 km. Rovník – nejdelší rovnoběžka – rozděluje planetu na severní a jižní polokouli a prochází 14 zeměmi nebo jejich teritoriálními vodami.

V důsledku rotace země slouží poledníky i k dělení Země do časových pásem. Časový rozdíl mezi 15 poledníky je jedna hodina, což při 360 polednících dává jeden den, tj. 24 hodin.

Jako výchozí veličina pro určení metru jako jednotky metrického systému byla použita délka poledníku.

Na obrázku jsou hodiny s čtyřiadvacetihodinovým ciferníkem a pod nimi jsou míry – british yard, two feet, one foot, inch, míry yardu, dvou stop, jedné stopy a palce.

Když jsme k ní přišli z druhé strany, byla otevřená i střecha budovy. A u čáry se nikdo nefotil. Dnes u ní na cvaknutí jednoho snímku stojí fronta nedočkavců. Každý chce mít jednu nohu na východě a druhou na západě. To mě nikdy nenapadlo. Já toužila mít pocit a důkaz, že stojím na západní polokouli. Takový to tenkrát mělo pro nás z východu význam. Příchuť zakázaného ovoce.

Konečně jsem si jej zblízka prohlédla, konečně jsem se mohla po něm i projít. A přesto nebo právě proto jsem si položila otázku, zda jeho pomyslná čára je ještě v jiné zemi tak zviditelňovaná. Třeba ve Francii, Španělsku, na Mali, Togu nebo v Ghaně. Jistě, jistě, přesvědčovala jsem se, ale na svůj dotaz jsem si nedokázala dát uspokojivou odpověď.

Viděla jsem ho, „Prime Meridian of the World“. A přesto moje představa o něm, zvláště při poslední návštěvě, byla vzdálená realitě. Natolik vzdálená, že jsem s úžasem na něj hleděla znovu a znovu.

Laserem, který vede nultý poledník, je z Královské Observatoře promítám na oblohu a je jím osvětlováno nebe nad Londýnem.