19.3.2024 | Svátek má Josef


ASTRONOMIE: Za tajemstvím hvězdy betlémské

21.12.2020

Ten příběh známe všichni, ostatně Hollywood ho nazval „největším příběhem všech dob“. Z astronomického pohledu je však nejzajímavější zpráva o hvězdě, která k Ježíškovi přivedla tři krále. O jaký nebeský úkaz mohlo jít?

Příběh o narození Ježíška se měl odehrát před dvěma tisíciletími. Přesto je i letos aktuální, a to nejen díky tomu, že se nám, jako každoročně, připomíná v podobě vánočních svátků. Nevíme s jistotou, zda se tento příběh skutečně odehrál, nebo je jenom legendou, nicméně ústřední motiv hvězdy betlémské, která mudrcům z východu oznámila příchod spasitele, nás stále zaměstnává. Astronomové se od nepaměti snaží najít nějaký historický nebeský úkaz, který by hvězdě betlémské odpovídal.

Matoušovo evangelium začíná rodokmenem Ježíše Krista a hned následuje právě klanění mudrců. Citujme z českého ekumenického překladu Nového zákona: Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“

Co se stalo potom, můžeme dnešním jazykem popsat jako rychlá šeptanda a panika krále Heroda. Ten byl historickou postavou, vládl v letech 37–4 před naším letopočtem. Herodes s nekalým úmyslem povolal mudrce k sobě a pod falešnou záminkou, že se chce dítěti také poklonit, vyslal je do Betléma, aby pátrali po spasiteli, jenž se měl právě narodit. Matouš pak pokračuje: Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.

hvězda betlémská

Pro křesťany je samozřejmě nepodstatné, zda je příběh pravdivý. Důležitější je symbolika. A jako symbol Vánoc má dnes hvězda betlémská nejčastěji podobu komety. S jistotou ale můžeme říci, že kometa tou hvězdou, kterou viděli mudrci na východě, nebyla. A tak se pojďme pustit do detektivního pátrání po tom, co se tehdy na obloze mohlo odehrát.

Je třeba říci i to, že slovem hvězda se tehdy rozuměly všechny svítící objekty na obloze. Rozlišovaly se na stálice – hvězdy, jež tvoří prakticky neměnná souhvězdí – a „hvězdy bludice“ neboli planety, které se mezi stálicemi pohybují. Mezi planety v tomto smyslu patřil také Měsíc a náleželo k nim i Slunce. Naopak komety nebyly před dvěma tisíciletími považovány za nebeská tělesa, Aristoteles je ve svém díle Meteorologica (nauka o povětří) popsal jako příležitostná vzplanutí horkých suchých plynů vysoko v ovzduší a toto vysvětlení bylo v té době všeobecně přijímáno. A pokud v představách lidí byly komety nebeskými znameními, věštily zkázy a neštěstí, nikoli příchod mesiáše.

Dnes víme, kdo je tím „pachatelem“, který propašoval kometu do vánočního příběhu. Místo hvězdy žehnající svými paprsky právě narozenému Ježíškovi namaloval kometu nad scénu klanění tří králů na prahu renesance italský malíř Giotto di Bondone, a to do fresky v kapli rodiny Scrovegniů v Padově. Bylo to kolem roku 1305, zřejmě pod dojmem pozorovatelského zážitku jasné komety. Je možné, že kometou, která Giotta inspirovala, byla nejslavnější ze všech vlasatic, později pojmenovaná Halleyova. Giotto ji mohl vidět v roce 1301. Podstatné ale je, že tento motiv převzala řada jeho následovníků a časem se kometa zabydlela v lidové tradici coby hvězda betlémská. Je to tradice trvající více než sedm století, dnes nemá smysl kometu jako vánoční symbol odmítat. Ale tou správnou „hvězdou“ být nemohla.

Konjunkce

Stálice můžeme také vyloučit. Souhvězdí se střídají na obloze během ročních období, vždy se skutečně vynoří nejprve na východě, postupně se stávají viditelnými po celou noc, aby se pak na večerní obloze klonily k západu a mizely v záři Slunce. Tento cyklus má však pravidelnou periodu, takže žádná z hvězd, byť sebejasnější, nemůže být výjimečným znamením. Musíme hledat něco, co se na obloze vyskytuje jen vzácně, ale je to dostatečně nápadné.

Astronomové vyloučili i zatmění Slunce či Měsíce. Ani tyto jevy nevěstily nic dobrého. Trochu věrohodnější hvězdou betlémskou by byla supernova. Dnes víme, že je to proces, při němž zaniká velká hvězda, a některé supernovy vzplanou tak jasně, že mohou být pozorovatelné i ve dne. Starověcí hvězdáři ostatních kultur, například Číňané, kteří dění na obloze sledovali velmi pečlivě, však nic takového v době okolo počátku našeho letopočtu nezaznamenali (je ovšem možné, že záznamy se jen nedochovaly).

Velmi nadějnou stopou jsou konjunkce planet. Tímto slovem se označuje vzájemné setkání nebeských objektů, Měsíce s planetami či hvězdami, planet navzájem a podobně. V astrologii, která přišla právě z východu (je vidět, že stopa začíná být horká), to znamená spojení „sil“ nebo vlivů planet na lidi a dění ve společnosti. Nemá smysl zkoumat nebo dokonce chtít překlenout dnešní hlubokou propast mezi astrologií jako věšteckým oborem a astronomií coby přírodovědnou disciplínou, před dvěma tisíci let však splývaly v jeden celek. A konjunkce patřily k událostem prvotřídního významu.

Také je důležité si uvědomit, že počátek našeho letopočtu byl stanoven zpětně až v 6. století. Nemusíme se tudíž nutně upínat k událostem, které se na obloze staly těsně před rokem 1 (všimněme si, že letopočty v kalendářích vždy začínají rokem 1, nikoli rokem 0 – ten používají jen astronomové, aby jim běh času při počítání dění na obloze „neškytl“ při přechodu z roku 1 př. n. l. do roku 1 n. l.).

V podezření byla samozřejmě planeta Venuše jako třetí nejjasnější těleso na obloze po Slunci a Měsíci či její konjunkce s jinou planetou. Například v roce 2 př. n. l. došlo k velmi těsnému setkání Venuše a Jupiteru, což je úkaz dostatečně vzácný a současně tak nápadný, že by mohl být oním znamením, které mudrci viděli.

Korunovace Jupiteru Saturnem

Korunovace Jupiteru Saturnem v roce 7 př. n. l., (www.stellarium.org / J. Veselý)

Korunovace

Správné řešení, zdá se, ale našel už před čtyřmi stoletími Johannes Kepler. Podle něj se jednalo o trojnásobnou konjunkci Jupiteru se Saturnem, a to v roce 7 př. n. l. Tehdy nastaly tři konjunkce v jediném roce, a to 29. května, 30. září a 5. prosince. Tři konjunkce v krátké době po sobě byly možné díky tomu, že planety na obloze „kličkují“ – v době, kdy jsou na obloze naproti Slunci, se vnější planety (Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun) pohybují po jistou dobu zpětně a poté se znovu vydají mezi stálicemi kupředu.

V roce 7 př. n. l. se náhodou stalo, že Jupiter prováděl svou kličku právě v těsné blízkosti Saturnu. Kličku dělaly obě planety, ale protože Saturn je dvakrát dál od Slunce a jeho klička je menší, na obloze to vypadalo, jako by Jupiter nad Saturnem vykreslil svatozář. Někdy se hovoří o korunovaci. A to byla naprosto výjimečná situace. Navíc Jupiter představoval královskou planetu, Saturn pak planetu Židů (židovského krále) a ke všem třem konjunkcím došlo v souhvězdí Ryb, které pro Židy symbolizovalo jejich zemi. Tak nápadný a astrologicky (nikoli tedy astronomicky) významný úkaz byl hvězdou betlémskou téměř s jistotou.

Vraťme se ještě jednou k citátu z Matoušova evangelia: Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Obsahuje totiž zdánlivý rozpor: mudrci viděli znamení na východě, ale hledat Ježíška se vydali na západ. Jak je „hvězda“ mohla vést k místu, kde se narodil spasitel?

Odhlédněme od jednoduchých úvah o tom, že Matouš se zkrátka spletl. Namístě je samozřejmě úvaha, že Matoušovo tvrzení neznamená, že znamení bylo nad východním obzorem, ale že je mudrci pozorovali „tam na východě“, odkud přišli. Keplerem nalezená trojitá konjunkce však překvapivě dobře vysvětluje i tento problém.

Při prvním setkání v květnu se obě planety v souhvězdí Ryb nejprve začaly objevovat v červáncích ráno nad východním obzorem. To bylo první znamení – právě na Matoušem zmiňovaném východě. Planety v konjunkci byly vidět jen krátce ráno, velmi brzy pak vyšlo Slunce a planety se na denní obloze ztratily. Je to dáno zmíněným pravidelným ročním cyklem střídání souhvězdí viditelných nad obzorem.

K druhé konjunkci v září došlo v době, kdy souhvězdí Ryb a planety byly vidět po celou noc, vrcholily nad jihem a postupně se posouvaly k západu. Tohle znamení říkalo, že je to opravdu vážné. A v prosinci při třetí konjunkci pak byly planety po setmění nad jihem a směřovaly k západu, kde během pozdního večera zmizely pod obzor. Názorně ukazovaly, kterým směrem se vydat. Mudrci podle dvojice planet mohli dnešními slovy „udržovat azimut“ – přesný směr k místu narození mesiáše.

Směle si zaspekulujme, že už druhá konjunkce mudrce donutila po nezbytných přípravách se vydat na cestu. Byli to astrologové, a pokud znali kličkování planet, což je možné (i když ne jisté – dochoval se až Ptolemaiův popis z druhého století našeho letopočtu), nelze vyloučit, že už věděli, že přijde třetí konjunkce. Každovečerní západ Jupiteru se Saturnem, místo, kde se hvězda zastavila, jim pak ukazoval cestu. Tedy Matouš se vůbec nespletl, možná naopak ve zkratce precizně popsal dění na obloze.

prosinec2020-07

21. 12. 2020 - hvězda betlémská - velká konjunkce Jupiteru se Saturnem v souhvězdí Kozoroha. (www.stellarium.org / J. Veselý)

Hvězda betlémská verze 2020

Je paradoxní, že v situaci, kdy je úhlová vzdálenost mezi objekty na obloze opravdu hodně malá, označujeme takovou konjunkci jako velkou. Myslí se tím, že jde o velkou a významnou událost. A v takové velké konjunkci se právě teď nacházejí Jupiter se Saturnem. Velké finále nás čeká v pondělí 21. prosince, kdy se k sobě planety přiblíží na pouhou pětinu zdánlivého rozměru Měsíce v úplňku. Jupiter a Saturn teď můžeme společně pozorovat v dalekohledu i s detaily, jako jsou měsíce a prstence.

Protože Jupiter oběhne Slunce jednou za 12 roků a Saturn na to potřebuje téměř 30 let, dojde k další konjunkci těchto dvou obrů za 20 let. Tak těsné setkání jako letos však bude znovu pozorovatelné až v roce 2080. O to víc jistě stojí za to se letos před Vánoci zadívat na oblohu, na opravdovou hvězdu betlémskou.

LN, 19.12.2020

*****************************

Astronomickou podívanou letošního roku, konjunkci Jupiteru se Saturnem, vám Planetárium Praha přinese ŽIVĚ!
Vychutnejte si v klidu domova pohled do dalekohledu, se kterým jsme pro vás vyjeli až nad oblaky.
Sledujte dnes, v pondělí 21. 12. od 16:30, na Facebooku nebo YouTube profilu Planetária.
FACEBOOK
YOUTUBE

*****************************

Autor je astronom, pracovník Hvězdárny a planetária hl.m. Prahy