aneb Topocentrický pohled na vesmír v dubnu 2016

V březnu byl nejlépe pozorovatelný Jupiter. Ten je na obloze velmi dobře viditelný i v dubnu a navíc se k němu na večerní obloze přidá ještě Merkur. Ani nepozorovatelná Venuše ale není nepozorovatelná tak docela a spolu s Měsícem na nás něco chystá. Dění na obloze v dubnu ale ze všeho nejvíc připomíná hru na schovávanou.

Kromě Venuše jsou nepozorovatelné také planety Uran a Neptun. Ale v jejich případě můžeme rovnou zanechat všech nadějí. Sluneční světlo rozptýlené ve vzduchu je na denní obloze dokonale přesvítí. Venuše je ze všech planet nejjasnější, a přestože se nachází na obloze v blízkosti Slunce, šanci na její spatření máme. Ovšem jen pomocí dalekohledu. V této souvislosti je také třeba připomenout, že dalekohled zesiluje světlo, což má dva důsledky. Díky tomu můžeme Venuši s jeho pomocí na denní obloze pozorovat, ale také hrozí nebezpečí, že když se nám náhodou při pozorování dostane do zorného pole Slunce, přijdeme o zrak. Následující kousek je tedy jen pro zkušené a odvážné pozorovatele. Pokud jste jen odvážní, raději to vzdejte předem, oči máme jen dvě.

Pokud se nám podaří například podle souřadnic, které generuje (stejně jako následující ilustraci) program Stellarium, namířit dalekohled na Venuši 6. dubna přibližně v 9:30 tzv. letního času (raději o něco dřív), můžeme se pár minut radovat, že jsme našli planetu i ve dne. Vzápětí se můžeme radovat ještě víc. Planeta totiž být vidět přestane! Tím důvodem k radosti je, že budeme právě pozorovat zákryt Venuše Měsícem. Náš nejbližší soused se zrovna blíží do novu, takže je pravděpodobné, že v dalekohledu nebude vůbec vidět, ale zákryt Venuše „ničím“ je úžasná podívaná. Vzhledem k úhlovému rozměru kotoučku planety trvá slábnutí jejího světla desítky sekund. Skutečná doba zhasínání závisí také na velikosti objektivu dalekohledu a stavu atmosféry během pozorování – až se planeta schová za Měsíc, „zhasne“ samozřejmě úplně, ale při denním zákrytu nám ještě dříve zmizí z dohledu prostě proto, že splyne s přesvětleným pozadím.

Hodinu po zmizení za měsíčním kotoučem se Venuše opět vynoří, takže v dalekohledu, který dokáže planetu neustále sledovat, se budeme moci pokochat ještě výstupem Venuše zpoza Měsíce (krátce před 10:30 SELČ).

Zákrytem Venuše Měsícem ale dubnová schovávaná ještě nekončí. Měsíc se ocitne v novu 7. dubna ve 12:23 SELČ a poté se objeví na večerní obloze jako srpek tvaru písmene D, aby 14. dubna (4:58) dorostl do první čtvrti a 22. dubna (6:23) do úplňku. Měsíc v úplňku bude svým světlem silně rušit pozorování meteorů pravidelného jarního roje Lyrid. Astronomové očekávají průměrně osmnáct padajících hvězd za hodinu, ale většina z nich právě kvůli světlu Měsíce hru na schovávanou zřejmě vyhraje.

Během dorůstání se Měsíc o půlnoci z 10. na 11. duben přiblíží k Aldebaranu, nejjasnější hvězdě souhvězdí Býka, ale tzv. konjunkce (nejtěsnější přiblížení) nastane až poté, co se nám Měsíc i hvězda schovají pod obzor. My se alespoň budeme moci podívat na Měsíc nedaleko Aldebaranu 10. dubna večer. Opodál vpravo (západně) hlídkují Plejády a vlevo zase souhvězdí Orion.

Protože ale už i na obloze řádí jaro, za několik dní se Měsíc potká s Regulem, nejjasnější hvězdou z jarního souhvězdí Lva. A jelikož se v blízkosti Regulu nachází také Jupiter, budeme moci mezi 16. a 17. dubnem pozorovat vysoko na večerní obloze trojici Měsíc – Jupiter – Regulus:

O den později, 18. dubna 2016, se Merkur dostává to tzv. největší východní elongace – je tedy nejdále úhlově od Slunce. Přestože Merkur zpravidla ve hře na schovávanou s přehledem vítězí, protože i při svých maximálních elongacích od Slunce se ztrácí v červáncích, tentokrát, doufejme, prohraje. Šanci planetu odhalit máme v první polovině dubna, a to večer nad západním obzorem. Na začátku měsíce je nejjasnější, ale moc blízko ke Slunci, poté sice slábne, ale stoupá nad obzor. Po zmíněném 20. dubnu už zase rychle klesá i slábne zároveň, takže přibližně 23. dubna naše šance na zahlédnutí nejmenší planety Sluneční soustavy klesají k nule. Přestože maximálních elongací Merkuru letos nastává šest, naději na jeho spatření máme vlastně jen dvakrát. Tu druhou možnost dostaneme počátkem podzimu.

Snad to pomůže vysvětlit následující graf, který vyznačuje (žlutě) přítomnost Merkuru nad naším obzorem v noci (přesněji po západu či před východem Slunce). Světle modrá oblast představuje dobu soumraku, tmavě modrá vyznačuje tzv. astronomickou noc, zjednodušeně řečeno maximální možnou tmu. Pokud se Merkur na grafu nepřiblíží až k hranici astronomické noci, můžeme si být prakticky jisti, že se ztratí v červáncích. Letos se Merkur k hranici tmy přiblíží právě v dubnu a poté na přelomu září a října:

Ve výčtu fází Měsíce ještě chybí poslední čtvrt – nastává 30. dubna ve 4:28 SELČ a během usilovného couvání směrem k ní Měsíc potká ještě planety Mars a Saturn, které se houfují na ranní obloze v blízkosti hvězdy Antares – ta je nejjasnější z letního souhvězdí Štíra, což nás, kteří se už od začátku srpna těšíme na červenec, aspoň trochu zahřeje. Ale pořád platí: „duben, ještě tam budem,“ což je důležité připomenout hlavně proto, že Měsíc bude u dvojice planet a hvězdy nejlépe pozorovatelný v ranních hodinách 25. a 26. dubna. Tak se na to pořádně oblečte. Ta podívaná přece jen bude stát za to:

Na závěr ještě výhled do května. Prozradím jen málo: Merkur, který svou hru na schovávanou v dubnu prohrává, možná neunikne naší pozornosti ani v květnu, kdy bude na obloze ve dne spolu se Sluncem. Podrobnosti si ale necháme na příští topocentrický pohled do vesmíru.