Většina hvězd se zrodila jako součást hvězdokupy, nikoliv jako osamocení jedinci. Existuje spousta důkazů, že ani Slunce nebylo výjimkou. Nejprve byl materiál, z kterého se zrodila Sluneční soustava, obohacen materiálem z výbuchu přinejmenším jedné velmi mladé a hmotné hvězdy (15 až 25 hmotností Slunce), která explodovala jako supernova. K explozi došlo ve vzdálenosti menší než 5 světelných roků, ne později než 2 milióny roků po vzniku Slunce. V současné době tak masivní hvězdy nenajdeme do vzdálenosti 300 světelných roků od Slunce. Z toho vyplývá, že mladá Sluneční soustava byla v minulosti těsně obklopena hvězdami.

Otevřená hvězdokupa M 36

Ale to vše bylo před 4,57 miliardami roků. A kde jsou členové tehdejší hvězdokupy dnes? Někteří z nich mohli zůstat překvapivě blízko. Podle analýzy, kterou uskutečnil astronom Simon Portegies Zwart (Leiden University, Nizozemí), měla hvězdokupa, v níž se zrodilo Slunce, hmotnost 500 až 3000 hmotností Slunce a průměr asi 20 světelných let - zkrátka jako typická otevřená hvězdokupa. Podobně jako jiné hvězdokupy, i rodná hvězdokupa Slunce se časem rozpadla, hvězdy se rozutekly a staly se součástí naší Galaxie, kde se smíchaly s několika stovkami miliard jiných hvězd. Od té doby vykonaly asi 27 oběhů kolem středu Galaxie.

Simon Portegies Zwart v minulém roce prohlásil, že astronomové budou schopni sourozence Slunce objevit. Vypočítal, že jak se hvězdy postupně rozptýlily na různých oběžných drahách kolem centra Galaxie, 10 až 60 z nich se může nacházet do vzdálenosti zhruba 330 světelných let od Země. V této vzdálenosti jsou hvězdy podobné Slunci viditelné například i triedrem. Takovéto hvězdy by měly stejné stáří jako Slunce, stejné složení a stejný pohyb vesmírem - a mohly by vrhnout trochu světla na období vzniku Sluneční soustavy.

Ruští astronomové však mají poněkud jiný názor. Zjistili, že pravděpodobnost objevení "sourozenců" Slunce, tj. hvězd zrozených z téže zárodečné mlhoviny, je podstatně menší, než předpokládal Simon Portegies Zwart. Vypracovali model zahrnující vliv gravitace spirálních ramen naší Galaxie a dospěli k závěru, že hvězdy, které se zrodily společně se Sluncem, byly doslova rozmetány na obrovské vzdálenosti.

Autoři nové studie - astronomové Jurij Mišurov a Irina Ačarova z Jižní federální univerzity v Rostově na Donu vypracovali mnohem složitější model, který zahrnuje vliv spirálních ramen naší Galaxie. Podle nových výpočtů gravitace spirálních ramen výrazně ovlivňuje pohyby hvězd, v důsledku čehož se rychle vzdalují od místa svého vzniku. Podle nových výpočtů jsou hvězdy rozptýleny po celé dráze kolem středu Galaxie a ve vzdálenosti 330 světelných let od Země se nacházejí maximálně 2 či 3 sourozenci našeho Slunce.

Otevřená hvězdokupa M 45 Plejády je podobným seskupením hvězd, v jakém se pravděpodobně zrodilo naše Slunce. Stáří této hvězdokupy v souhvězdí Býka obsahující kolem tisíce hvězd (vzdálenost 380 světelných let, průměr 20 světelných let) však dosahuje pouze 2 % stáří Slunce. Z toho vyplývá, že tyto mladé hvězdy ještě drží pohromadě a společně driftují vesmírem. Postupem času se i tito hvězdní "sourozenci" rozprchnou a opustí rodnou kolébku.

Otevřená hvězdokupa M 45

Nové poznatky o hvězdách, které jsou dávnými sourozenci Slunce, by mohla přinést připravovaná evropská astrometrická družice GAIA, jejíž start se připravuje na rok 2012. Jejím úkolem bude zjistit přesné informace o poloze, vzdálenosti, vlastních pohybech, teplotě, gravitaci a chemickém složení asi jedné miliardy hvězd. Pokud mezi nimi budou sourozenci Slunce, bude možné je odhalit.

Zdroj: skyandtelescope.com a news.sciencemag.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí

Další události komentovány na www.astro.cz
Publikováno s laskavým svolením České astronomické společnosti.