V polovině sedmdesátých let si mě zavolal šéfredaktor Karel Horák a vykládal, jak mám sestavovat sobotní stránku vědy: "Musíš tam mít aspoň polovinu věcí z našeho socialistického tábora. Soudruzi na ÚV KSČ měří články na čtvereční centimetry."

Zařídil jsem se podle příkazu. Význam jednotlivých článků nikdo neposuzoval, takže jsem mohl dát na stránku – řekněme – zprávu o výzkumu skotu v sovětské Střední Asii a vedle toho o nových výsledcích genetiky v USA. Nicméně kamarád Ivo Budil z rozhlasu mě jednou varoval: "Taháš lva za ocas." Ovšem nebyl jsem sám. Také Ivo a někteří další kolegové tahali lva za ocas.

Souboj s cenzurou jsme považovali za součást běžné práce, za snahu posunovat možnosti pravdivého referování dopředu. Báli jsme se? Myslím, že ne. Překračování dosud možného nemělo takový charakter, aby vyvolávalo tvrdou represi.

V říjnu 1974 přiletěl do Prahy americký kosmonaut Eugene Cernan, který se vracel z Moskvy, kde jednal jako zástupce NASA o společném letu se Sověty. Po rodičích pocházel ze Slovenska (otec Čerňan) a z Čech, chtěl se podívat do jejich rodných míst. Nejprve volali z americké ambasády, jestli přijdu na tiskovou konferenci, odpověděl jsem ano. Potom telefonovali, že místo tiskovky s ním bude oběd, souhlasil jsem. Oznámil jsem to zástupci šéfredaktora Dušanu Macháčkovi, který nic nenamítal.

Sešli jsme se s ním v hotelu Intercontinental. Byl tam ještě Jirka Kroulík z redakce Letectví a kosmonautika a Honza Kolář. Po obědě jsme s ním dělali interview o společném letu. Na své sobotní tiskové straně jsem tam chtěl tento rozhovor zveřejnit. Zasáhl Horák – článek vyhodil z obtahu, aniž cokoli vysvětloval. Rozhovor jsem otiskl v červenci 1975, týden před zahájením letu Sojuz-Apollo, a nikdo nic nenamítal.

Cernanova návštěva byla nežádoucí bez ohledu na to, že se vracel z Moskvy. Do Prahy přivezl malou československou vlajku, kterou s sebou měl na Měsíci. Velvyslanectví marně žádalo ministerstvo zahraničí, aby ji mohl nějakému politikovi či vládnímu úředníkovi předat. Nikdo neměl čas. Ani normalizační předseda Akademie věd Jaroslav Kožešník. Nakonec se s ním nebojácně sešel ředitel Astronomického ústavu ČSAV docent Luboš Perek. A vlajku vystavil vedle dvoumetrového dalekohledu – stála tam, než přišel další ředitel, který ji uvědoměle nechal odstranit.

V únoru 1984 vystoupil americký kosmonaut Bruce McCandless z raketoplánu, ale poprvé bez lana, které by ho zajišťovalo – místo toho měl osobní pohonnou jednotku. Zpráva agentury ČTK přišla pozdě večer a redaktor, který sloužil v zahraničním oddělení, ji zapomněl dát do novin.

Druhý den ráno mně volal zástupce šéfredaktora Josef Veselý, abych situaci zachránil tím, že napíšu vlastní text a objednám fotografii v ČTK. Malý článek plný nadšení jsem naklepal za pár minut. V agentuře jsem se však dozvěděl, že snímky nemají. Když jsem to řekl Pepíkovi, vyřešil to jednoduše: "Mám jeho výstup natočený na videu, nechám to přefotografovat."

Na pravidelné páteční poradě šéfredaktorů vedoucí tiskového oddělení ÚV KSČ Otto Čmolík, náš bývalý šéfredaktor, soptil: "Já jsem nařídil ČTK, aby snímek toho Američana nevydávala. Podívejte se, soudruzi, Pacner si ho někde opatřil a ještě k tomu napsal takový vzletný článek. Co tomu říkáte? A zase je to ten Pacner, co byl na startu Američanů na Měsíc!"

Soudruzi zarytě mlčeli. Co k tomu mohli dodat? Diskutovat nemohli. Za Mladou frontu tam byl Veselý, který tohle zemětřesení způsobil: "Soudruhu Čmolíku, já řeknu Pacnerovi, aby napsal o tom, že také Sověti chystají raketoplán." Tento odpustek velkomožný soudruh přijal.

O budoucím sovětském raketoplánu psal jenom západní tisk, z moskevských novin probleskovaly náznaky. Připravil jsem tedy článek o kosmické dopravě – o strojích sovětských i amerických. Citoval jsem západní prameny, zvláště pak britský měsíčník Spaceflight a týdeník New Scientist.

Článek měl vyjít v sobotu 14. července 1984. Avšak v pátek přiběhl šéfredaktor Ivan Kulhánek: "Ty ses zbláznil! Píšeš o sovětském raketoplánu na základě západních informací. Ty zdroje musíme škrtnout."

Za několik týdnů přijel do redakce posel od Husáka. Generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ telefonoval ministr zahraničí Andrej Gromyko. Stěžoval si, že můj článek považují západní komentátoři za "zkušební balónek" Sovětů před jednáním USA-SSSR o odzbrojení ve vesmíru v Ženevě. A tím jsem ztížil sovětskou pozici při rozhovorech. Případ projednávalo kolegium ministra zahraničí SSSR a Gromyko žádal Husáka, aby mne potrestal.

Pokračování příště

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz