Byl jsem se ženou na výletu a zlomil si pravou ruku v pažní kosti. Dostal jsem tak šanci prozkoumat české zdravotnictví zevnitř.

Různí „znalci“ tvrdí, že je české zdravotnictví podfinancované, a požadují stále razantní zvyšování přísunu peněz do systému. Na špičce těchto názorů stojí představitelé České lékařské komory, Lékařského odborového klubu a Zdravotnických odborů. Právě tito lidé požadují, aby platy ve zdravotnictví rostly plošně a ne podle plánu Ministerstva zdravotnictví, které počítá zejména s růstem platů směnových sester až o 15 %, u ostatních profesí poněkud méně. Můj úraz tak prověřil faktickou schopnost českého zdravotnictví postarat se o akutního pacienta. Rád se se čtenáři podělím o několik poznatků z „průzkumu bojem“ našeho zdravotního systému.

Můj úraz se stal na lesní cestě mezi obcemi Pavlíčky a Skalka u Blíževedel. Shodou šťastných náhod se náhle na cestě objevili dva lékaři z nemocnice z Jablonce nad Nisou cestující na kolech a pomohli mé ženě komunikovat se záchrannou službou. Doporučili několik rad proti mému vychladnutí - začalo pršet - a počkali s námi až do příjezdu záchranky. I tímto jim chci moc se ženou poděkovat na dálku!

Pak nastal problém s místem zásahu. K mému velkému překvapení nebyla sanitka záchranářů vybavena navigací, která by ukázala sjízdné lesní cesty. Záchranářka měla naštěstí klasickou papírovou turistickou mapu a po komunikaci s námi sanitka dorazila na místo nehody 35 minut od zavolání na tísňovou linku. Sanitka byla z Doks u Máchova jezera. Na místě mě ošetřili, společně dostali na lehátko, zasunuli do sanitky a vyjeli jsme. Cesta proběhla bez komplikací a asi po dvaceti minutách jsme dojeli do nemocnice v České Lípě. Proběhl můj příjem, byly zajištěny rentgenové snímky a začal můj pobyt na oddělení traumatologie.

Po pořízení kontrolních rentgenů mi lékař doporučil operativní způsob léčby. Po krátké diskusi a po předložení rentgenových snímků jsem s operací souhlasil. Operace byla provedena, v pravé zlomené paži mám implantát s několika šrouby. Nyní probíhá rekonvalescence a již jsem absolvoval první dvě rehabilitace.

Co k výše uvedenému dodat? Ujal se mě tým lékařů a sester, který zná svou práci. Byl jsem dostatečně seznámen se svým zdravotním stavem a se způsoby jeho nápravy. Bylo se mnou jednáno jako s dospělým a s respektem k mému stavu. Děkuji. Nicméně si neodpustím poznámku k odborovým zástupcům lékařů a sester. Lékaři i sestry si jistě zasluhují vyšší platy, ostatně to si myslí, a právem, pracující ve všech profesích, nejen těch zřizovaných státem. Pokud by však odbory přistoupily na akci „Děkujeme, odcházíme č. 2“, byl bych osobně šťasten, kdyby mezi prvními odešli šéfové LOK a Zdravotnických odborů - a doktoři a sestry mohli pracovat. Umějí to a zasloužili by si, aby na jejich práci přestali parazitovat odboroví šíbři.

A pro šéfy záchranné služby - mít v navigaci sanitek lesní zpevněné cesty, po kterých se dá jezdit sanitkami, by přeci dnes neměl být žádný problém. Nebo ano?