Po "reformách" našeho nového vedení Ministerstva zdravotnictví nastal v českém lékárenství nový jev. Pacienti v daleko vyšší míře běhají od lékárny k lékárně a dle instrukcí ministerstva se nesoustředí na to, jak léčivý přípravek užívat, ale kde je doplatek nejnižší. Ušetříme? Dál vzrůstá počet stížností pacientů na nestejný doplatek v různých lékárnách. Ony to snad ani nejsou stížnosti, ale spíš udání. Následné kontroly však prokazují, že cenotvorba i další podmínky provozu jsou striktně dodržovány. Nic jiného se ani prokázat nedá, dodržuje-li lékárna podmínky obchodní přirážky nařízené státem. Prostě udávání již patří v našich končinách k běžným zvyklostem. Každopádně z uvedeného vyplývá, že lidem nestejný doplatek vadí. Ministerstvu však zjevně ne.

Bude mít ministerstvo konečně odvahu řešit věc zasazením se o nastolení institutu pevných cen, aby konečně bylo v celém procesu jasno? Anebo mu současný stav, kdy není jasné nikomu nic a občané na tom prodělávají, vyhovuje?

Z mých vlastních poznatků a z informací od kolegů je patrné, že situace došla dokonce tak daleko, že z okrajových částí kraje recepty přivážejí do Plzně řidiči sanitek a od pacientů inkasují částku někde mezi doplatkem v Plzni a doplatkem lokálním. To, že se mnohdy neliší, není podstatné. V nejbližší době k nám do venkovské lékárny přijde kontrola z finančního úřadu prošetřit "oznámení" pacienta, že když jsme dražší než jiné lékárny (v Plzni) určitě jsme se nezákonně obohatili. Každý dělá, co umí. Ministerští neberou úplatky, to nějací cizí lidé, kteří jen tak bez pozvání přicházejí na ministerstvo zdravotnictví. Fakultní lékárny nevybírají doplatky, protože jejich ztráty zaplatí miliardové injekce.

Přerozdělování nás vrací do dob, kdy bylo všechno všech. Někteří nezapomněli, a tak se vrací do doby, kdy bylo udávání cestou vzhůru. Až kontrola z finančního úřadu dopadne tak, jak musí, budeme mít papír na to, že nekrademe. I to je dobré. Vystavíme ho v lékárně. Většina našich pacientů s námi zůstane. Ti, co se nechali koupit na nižší doplatek, půjdou jinam. Jenže půjdou jinam vždycky, když se najde lékárna, která je koupí líp. Nám nezbude než se "našim" pacientům věnovat a doufat, že důležitější budou naše vědomosti a rady než rozdíl v doplatcích. O pevné a jednotné ceny léků na recept se budeme samozřejmě snažit dál. Když to jde u cigaret, které nám život zkracují, proč by to nešlo u léků. Jestliže si na rozdíl od ministra myslíte, že lékárníci jsou potřeba, řekněte to alespoň tomu svému. Další, kdo nebude ve zdravotnictví potřeba, bude pacient, ušetří se tak mnohem, mnohem víc.

Na závěr si dovolím malou radu: Jestliže lékař odmítá předepsat lék bez doplatku, ptejte se v lékárně na možnost náhrady. Většinou najdeme srovnatelnou kvalitu a účinek při nižší spoluúčasti. Když ne, starejte se, aby o vašich problémech bylo slyšet na ministerstvu zdravotnictví. Tam se totiž rozhoduje o doplatcích. Lékárníkům nezbývá, než je vybrat. Buď od pacientů, nebo jako dotaci od státu. Jenže nakonec to vždycky někdo zaplatí.

P.S.- Kontrola z finančního úřadu u nás dopadla podle očekávání. Jistě, máme reservy; třeba jsme neměli na všech baleních aktuální cenu (co se divit, když zase vyšel nový číselník), ale to nebylo předmětem kontroly. Nikde jsme neporušili cenovou regulaci, dokonce jsme i správně zaokrouhlili. Nekrademe. Jen jsme dražší než ve FN. Pacient zůstává rozhořčený. Ale už ne na nás. My nekrademe, máme na to papír z finančního úřadu. Jen pacient pořád neví, kdo teda krade.

Autoři jsou lékárníci