Na setkání s ministrem zdravotnictví Hegerem prezident Klaus prohlásil, že lékaři podávající výpovědi jsou nezodpovědní, a ministra v jeho půtce s doktory podpořil. Ještě tvrději se vyjádřil ve svém novoročním projevu. Lékaři prý nepřijatelně vydírají. Prezident si přeje, abychom byli solidární a drželi při sobě.

Ano, řada lékařů podala výpověď a někteří z nich uvažují o odchodu za lepším platem do zahraničí. Jiní se možná porozhlédnou a najdou si práci v jiném oboru. Podáním výpovědi lékaři podstoupili jisté riziko, protože výsledek jejich protestu lze těžko předvídat. Pokud k většímu exodu skutečně dojde, má stát dvě možnosti. Buď lékaře přesvědčí, aby se vrátili, a zlepší jejich ohodnocení (samozřejmě, bude muset ubrat jinde), nebo přiláká lékaře z Ukrajiny a Ruska. Jednání lékařů i státu pak lze nazvat tržním řešením.

Mezi tržní řešení ovšem rozhodně nepatří vyvolávání skupinové nenávisti vůči odcházejícím. Každý z lékařů se svobodně rozhodl, zda chce podat výpověď, nebo ne. Lékaři v rámci mantinelů daných zákonem a s vědomím, že mohou i prohrát. Václav Klaus se vždy prezentoval jako zastánce trhu bez přívlastků. Tváří v tvář skutečnému fungování trhu teď obrací zpět a apeluje na naše kolektivní cítění. Doznívá ekonomická krize, je nutno šetřit, lékaři jsou tedy povinni držet krok s davem a nepožadovat vyšší platy. Neochota podřídit se kolektivu je označena za „vydírání“. Tomu přitakávají lidé, kteří jsou zvyklí na pomocnou roku státu a kteří doufají, že stát opět pomůže a nějak zařídí, aby lékaři za své platy léčili dál.

Působení trhu je naštěstí mocnější než apely na kolektivní cítění. Potenciální dvě řešení situace jsem naznačil výše, možná existují další, která jsem přehlédl. Každopádně nám všem přeji, abychom museli co nejméně poslouchat výzvy útočící na naše kolektivní cítění. Každý člověk je individualitou bojující za své ekonomické zájmy. Pokryteckému demagogovi se to možná nelíbí, ale nemůže s tím nic dělat. Naštěstí pro nás všechny.