Bylo Mikuláše. Kdykoliv je toto datum, vzpomenu si, jak jsme dělali my Mikuláše. Vše to začalo tím, že jsem se vracel domů a v Pod lipkách na brance jedné zahrady visel obrázek Mikuláše a dětskou rukou tam bylo napsáno: „Mikuláši, přijď k nám, jsi vždy vítán.“

Protože to bylo na začátku sedmdesátých let a Mikulášů bylo poskrovnu, řekl jsem si, že by se s tím mělo něco udělat. A tak když jsem přišel domů, řekl jsem to mámě, že bychom toho malého kluka neměli zklamat. Maminka, která byla velkou sběratelkou věcí, zavelela: „Vem baterku, jdeme na půdu, tam bude mikulášský převlek!“ A byl! A tak jsme ho snesli dolů, máma rychle vyndala šicí stroj a pospravila hábity a já z krabice od magnetofonu vyrobil nádherná křídla. A protože Špidla, má tehdejší žena, byla letuška, na křídlech byla i imatrikulace OK-NAA. Někdy kolem jedenácté v noci bylo vše vyrobeno, máma si dala na hlavu černé punčocháče a škrabošku, oblékla si starý kožich a vyrazili jsme.

Zazvonili jsme u Kolafů a paní Kolafová, již evidentně v noční košili, volala z okna: „Kdo je?“ Máma začala hučet a blekotat a chrastit řetězem od starého lustru. Já jsem se tyčil s mitrou vedle a anděl s parukou z koudele a se zlatou hvězdou zpíval koledy. Paní Kolafová nám přišla poněkud šokována, otevřít. „Tak pojď dál, Mikuláši, pojď dál.“ Musel jsem mámu krotit, po dvou rumech byla v ráži. Doma nás čekal naprosto šokovaný malý kluk. Anděl zahnal rozdováděného čerta a kluka pohladil. Rajským hlasem, jak už tak andělé mluvívají, se zeptal, jestli byl hodný. Vytřeštěný kluk drmolil, že ano, že zlobil jenom málo (na bicí začal cvičit až o mnoho let později). Paní Kolafová mezitím připravila košíček s čokoládami a pomeranči (tehdy velmi úzký profil) a strčila mi ho do ruky. Po povinné básničce jsme kluka obdarovali. Pak ho jeho maminka odvedla do postele.

My jsme se odporoučeli a paní Kolafová za námi vyběhla na zahradu. Vůbec netušila, kdo jsme. „Prosím vás, vy jste profesionálové? To vám musím zaplatit!“ I pravil jsem „Ustup, ženo hříšná, mrzký peníz schovej a neurážej nás, nadpřirozené osoby!“ Stála na schodech s peněženkou v ruce a s otevřenou pusou. Mámě to nedalo, sundala škrabošku a nadzvedla punčocháče a povídá: „Co blbneš? Honza našel na vašich vrátkách ten nádherný obrázek, tak jsme si řekli, že bychom mohli udělat dobrý skutek, a mám dojem, že se to povedlo!“ „Blážo, ty a čert? Ty, taková hodná ženská? Tak Mikuláš musí být Honza a anděl je Špidla, že jo? Ale rum si určitě dáte, je zima.“ Tak jsem si poprvé potřísnil mikulášské vousy rumem a měli jsme krásný večírek na zahradě na sněhu.

Mikuláš u Hikla, 1984

Pak jsme v této sestavě dělali Mikuláše ještě mnohokrát. Kluci z práce svezli děti k Pepíkovi Hiklovi na statek na Kopaninu, my tam přijeli a byla to náramná legrace. Když místní děti šly spát a přespolní odjely, opékali jsme si buřty v krbu a bylo nám fajn.

Na Mikuláše měla Zuzana narozeniny. Letos je v nemocnici. Zotavuje se rychle, ale musí tam být. A tak jsem si řekl, že narozeniny, lhostejno kolikáté, se musí oslavit. Jako Mikuláš bych se už do hábitu nevešel a navíc mám dojem, že je beztak ten tam, a tak jsem si řekl, že je třeba přejít na model „tři mušketýři u La Rochelle“. Vzal jsem piknikový koš, který jsme kdysi používali v Montrealu, a oprášil jsem ho. Dal jsem do něj láhev vína, grilované kuře a Zuzanou milované okurky. Vyrazil jsem večer směr nemocnice. Zuzana tušila, že jí přijdu pogratulovat, ale piknik nečekala! Syn Honza přinesl květinu a když jsem vybalil piknikový koš, vykulil oči. Piknik v nemocnici, to tu ještě nebylo! Zuzana pookřála. Já byl tím Mikulášem, vzorem všech cností, protože jsem byl řidič, víno jsem jen usrkl a vše jsem potom uklidil.

A vás prosím, jestli v této uspěchané a komerční době uvidíte někde dětskou prosbu o Mikuláše, udělejte ho, je to skvělá věc!

*****************************

Letadla, můj osud 3
Třetí díl knihy fotografií dopravních letadel, které za 48 let působení na letištích udělal Jan Čech, letecký mechanik. Kniha obsahuje nejen černobílé fotografie, ale i krátké příběhy, které s daným typem autor zažil. Vydal Svět křídel.