Patnáct pod nulou a já čekal zachumlaný do šály a teplé bundy pod letadlem, až ho naloží. Bylo před půlnocí a vidina teplé postele mne příjemně vzrušovala: „Ani nos mi nebude koukat!“

Mladý kolega, syn někdejší stevardky, který dohlížel na to, aby byly naloženy správné kontejnery, měl na hlavě kulicha a rukavice. Takže bylo frišno i pro mládí. „Honzo, byli jsme teď s klukama na horách. Byl tam nějaký školní zájezd, samé sedmnáctky. Jedna si mě sedla na klín, teda ne mně, ale Jardovi. Byla moc hezká a milá. Říkal jsem mu, jdi do toho. Techničák už má, je jí víc než patnáct a když tě chce, tak bych se toho nebál!“ „Hm, tak to jste na tom ještě dobře, vás chtějí do postele, mě takové holky pouští v tramavaji sednout!“ Smál se a povídá: „Ty seš ale vůl! Prej pouštěj sednout!“ „No fakt! Už je to se mnou tak špatný!“

Včera jsme byli na muzice. Jak jsem už psal, skupina Vrať se do hrobu nejsou žádní mladíci a hrají starou, dobrou muziku a jméno Michal David je považováno za krajně sprosté slovo, které by žádný kloudný rocker nevyslovil. Kamarád a klávesista skupiny tam pozval své kolegy z práce a ti vzali s sebou holky, nejpíš také z práce. Musím říci, že nádherné holky. Jedna z nich, asijského původu, byla neobyčejně krásná a měla nádherné vlasy. Když tančila, vlasy za ní poletovaly jako černá vlečka. Skupina seděla ve vedlejší místnosti. Když byla pauza mezi muzikou, kamarádi se na ni chodili koukat. „Hele, prej tady někde sedí nějaká krásná holka?“ „To myslíš mě?“ „Ty jsi starej a tlustej chlap!“ A já na ně zaplatil vstupné!

„Slečno, musím vám říct, že jste neobyčejně krásná!“ „Děkuji, jste milej!“ „Honoušku, vrať se do hrobu! Ta by mohla být tvou vnučkou!“ „Zuzano, tos nemusela! Vím, že jsem starej, a také mi je jasné, že taková holka by asi těžko něco chtěla mít se mnou, starej a chudej, to je blbá kombinace!“ Takové šikovné mladice jako Dáša nebo Ivana dotáhly své bohaté protějšky k notáři, když viděly, že by to mohlo špatně dopadnout, aby si pojistily včas majetek. Mně nehrozí, že by mě někdo kvůli majetku táhl k notáři, aby si ho pojistil. Myslím majetek, ne toho notáře.

A tak jsem se koukal na ty krásné ženské a říkal jsem si, že to je úžasné, že pánbůh takové krasavice stvořil. V poslední době jsem měl štěstí, spíš neštěstí, že jsem sdílel nějaký čas s partnerkami mých kamarádů. Dám příklad: ona dáma mimo jiné vypustila podivuhodnou myšlenku, že támhle na silnici je cedule, že je tady nadmořská výška 750 metrů - přitom nám moře omývalo nohy! A mimo to v té zemi metrickou soustavu nepoužívají. „Miláčku, nad mořem, nad mořem!“ snažil se zachránit situaci její partner. Ale ona nic nepochopila.

A ta druhá dáma, ta co slovo, to perla. Byla to situace, kdy jsem se koukal na hodinky a těšil jsem se, až vypadnou. „Hele a když ti dělali domovní prohlídku, to jsi u toho byl, ne?“ „Ne nebyl, estébáci to dělali tak, že o tom člověk neměl vědět.“ „A jak se dostali dovnitř do bytu? Tos jim dal klíče?“ „Ne, nedal jsem jim klíče, oni žádné nepotřebovali, oni si sami otevřeli.“ „A jak si poznal, že tam byli? To ti to pak řekli?“ „Řekli, ale až za dvacet let. Ten debil, který tu prohlídku dělal a shodou okolností se stal mým sousedem na Smíchově, vyprávěl bráchancovo ženě, že můj byt dobře zná, že tam byl na několika mejdanech!“ Byl jako obvykle ožralý a tak vykecal všechno. Když se mi na to bráchancova žena ptala, jestli je to pravda, řekl jsem jí, že je škoda, že jsem na tom mejdanu také nebyl.

Nevím, co kamarády přitahuje na ženských, které jsou blbé jako auto plné bláta. Jestli jen to, že na ně koukají jako na svatý obrázek a všechno jim odkývají a panáčkují kolem nich, nevím. Zuzana nepanáčkuje a nehltá má moudra. Dokonce odmlouvá a někdy i ječí, ale zase nemá člověk dojem, že je pánem tvorstva. Když už nemáme doma děti, aby nám neustále dávaly najevo, že jsme totálně mimo, máme své partnery na to, abychom stáli oběma nohama pevně na zemi.