Nevím, kde český národ získal dojem hraničící s jistotou, že jsme něčím výjimeční, že si z nás svět sedne na zadek? Jsme jen malý mušinec na mapě světa a nikdo se o nás nezajímá. Poslední Čech, který byl pro svět zajímavý, byl Václav Havel a mám dojem, že je na dlouhou dobu poslední.

A přitom tady, kdo nějak začne vynikat nad průměr, je zadupán do země, vyhnán a pošpiněn. Je to „chvála průměrnosti“. Zuzana koukala na seriál Star Dance. Bylo finále, a tak jsem se koukal s ní. Původně jsem se domníval, že to je soutěž v tanci, že to je o tom, jak amatéři po boku profesionálů se vypracují na špičkové tanečníky. Ale je to stejné jako v podobné reality show „Prostřeno“, tam také vůbec nejde o vaření. V tancování se dochodil až do finále Lukáš Pavlásek, jehož výkon s tancem neměl vůbec nic společného. A vyhrála snaživá a nepůvabná dívčina, protože byla zcela průměrná. A hodnocení poroty bylo, že se nejvíc zlepšila během soutěže. Krásná Jitka Schneiderová, která opravdu nádherně tancuje, musela ustoupit této velmi snaživé, leč průměrné dívce, jejíž vzhled by se dal opsat jako „vyblité lečo“ (nehodnotím tanec, tomu nerozumím). Němci takovým říkají „Unschuld vom Lande - nevinnost z venkova“.

A tak se není čemu divit, že při volbě presidenta dá lid přednost buranovi, který kudy chodí, tudy dělá ostudu, před aristokratem, kterého zná půlka kulturního světa. Emu Destinovou vyhnali z Národního divadla, protože ostatní zpěvačky převyšovala svým půvabem a uměním. A v Národním je tomu tak dodnes: zpěvačky a zpěváci, kteří něco umí, odejdou do zahraničí, protože u nás se ctí průměrnost. Nejšpičkovější plastický chirurg žije a pracuje v USA.

Jak někdo vyčuhuje z řady, plác ho přes tlamu! V Prostřeno, jak jsem už napsal, vůbec nejde o vaření. Kdysi jsem viděl pokračování, kde pán, který tam soutěžil, měl nádherný dům, plný starožitného nábytku a knih. Vrcholem bylo, když jedna dáma se pohoršovala nad tím, že ten člověk má plný byt starých krámů: „Jé, hele, tady je nějaká stará kniha s pěkným hřbetem, tady je napsáno: Starý zákon, to von asi bude nějakej soudce!“ Tak blbá byla! Všichni ostatní měli byty vymalované zeleně a oranžově jak šmoulové a na policích pár kýčů, ale bylo to pěkné, protože tak to mají všichni! Ten člověk nejenom, že měl evidentně peníze a vkus, ale byl to i formát: nakonec se o výhru podělil se všemi účastníky s tím, že se nezúčastnil soutěže pro peníze, ale pro zábavu. Všichni ostatní nad tím kroutili nechápavě hlavou: „On nechce peníze, tak proč tady překážel?“

Můj kamarád Dušan Kuchta, bývalý kapitán ČSA, mi říkal: „Trúbirohov třeba srať a to ty vieš velmi dobře!“ Díky tomu, že jsem si žil vždy po svém, jsem také neudělal v životě žádnou kariéru. Až na stará kolena. Ale zase jsem si život užil a nemusím se za nic, co jsem udělal, stydět. Sbírám staré ameriky a rád s nimi jezdím (trúbirohov třeba srať). Dušane, jakou ty máš pravdu! Jsem v důchodu a létám si po světě a jezdím v amerických autech a zdědil jsem dům (to samozřejmě není mou zásluhou). Normální je v důchodu mít tlustou ženu, blbé děti a zrezavělou škodovku a na dovolenou letět do Hurgady!

A tak si čtu na Planes.cz nenávistné komentáře od bývalých kolegů a musím se tomu smát. Zejména, když si to čtu v Detroitu nebo v Londýně, kde jsem služebně. Na druhou stranu, kam se hrabu na pana Neffa, který ať napíše, co chce, pod jeho vtipnými úvodníky jsou strašně hrubé útoky, které z valné většiny s článkem vůbec nesouvisí. V tom jsem ještě silně pozadu. Inu, trúbirohov třeba srať!

V Novém roce Vám všem přeji, aby Vás netrápilo zdraví - a nebojte se vystoupit z řady!