Minulý týden jsem byl s Amálkou a s Matesem a s jeho synky na chalupě. Každý den lilo a ve středu byla nejstudenější noc v historii, byla nula! Týden nato je vedro k zalknutí a noviny neustále chrlí tragické zprávy o vysychání naší země. Jak to, že vysychá, když před tím stále lilo, to mi do hlavy neleze.

Tragické zprávy, toť zdroj informací pro naši televizi, zejména Nova a Prima si v tom libují. Teď se do podrobna zabývají jakýmsi Kramným, který zamordoval svou dceru a ženu v Egyptě. Tento mordýř si nechal od obou televizí zaplatit za exkluzivní reportáže o svém žalu. A dobře zaplatit. Tak plakal nad osudem své rodiny, že vydojil desetitisíce! Když jsem tehdy, ještě z Egypta slyšel jeho tklivé výpovědi, jak byli všichni otráveni a jak jednou byla jeho žena v kalhotkách a podruhé bez, řekl jsem si, že tady něco smrdí. Kdyby „někdo“ otrávil mé bližní, určitě bych se zabýval tím, jestli měli spoďáry nebo ne.

Televize nás zásobují výpověďmi svědků a kamarádů a kamarádek této rodiny. Většina z nich má slovní zásobu na hranici debility, a tak si člověk říká, proč se takovou svoločí vůbec naše televize zabývají.

Připomnělo mi to případ z doby nedávné, kdy jedné cikánce údajně ukradli dítě a unesli ho do Německa. Hned první reportáž, kde postižená dvaadvacetiletá matka pěti dětí říkala reportérovi, že k ní přišel Němec a zeptal se jí, jestli je to její dítě, a ona řekla že ano, tak jí dítě vzal, hodil do auta a ujel. Hm, dobrý, ale to ten Němec uměl česky? Nebo že by dvaadvacetiletá matka pěti dětí vládla němčinou? Hned poté mně bylo jasné, že to je nějaká podbaba. „Sakra, vždyť ona to dítě těm Němcům střelila!“ A také že jo! Bylo mi líto tragikomické figury kriminálního rady, který to vyšetřoval a poskytoval televizím rozhovory o tom, jak ve spolupráci s německou policií vypátrali „únosce“. Nakonec dělal šaška našim romským spoluobčanům při velkolepé oslavě návratu miminka do Čech. Chudí, frustrovaní, nezaměstnaní Romové přijeli limuzínami do restaurace, kde whisky tekla proudem. Tam tančili a kouřili, neb oni kouří i pod vodou, a v tom zahuleném prostředí ubohá dvaadvacetiletá matka pěti dětí tančila radostně s miminkem v náručí. Kdybychom žili v normálním státě, tak by sociálka měla s takovou matkou hned zavést řízení.

A ejhle, Němec potvrdil, že se domluvili s rodinou na určité částce, a protože on a jeho paní děti mít nemohli, tak že si vezmou jedno od této vykutálené rodiny, Ale protože to bylo našim nepřizpůsobivým občanům málo a chtěli ještě domek v Německu, tak to celé prasklo. Ponechám stranou inteligenci těch Němců, protože adopce se přeci jenom dělá trochu jinak a s dětmi se určitě takhle neobchoduje.

Televize měly o čem točit dojemné reportáže. A to jsem ještě zapomněl na sebevraždu naší někdejší popové hvězdičky Ivety Bartošové, ze které tyla pijavice - její manžel. Ten také za úplatu poskytoval exklusivní rozhovory, až dohnal zpěvačku poněkud mdlého rozumu k sebevraždě. Zpívat sice neuměla, ale byla to hezká holka! Škoda jí!

A tak je počasí jen slabou náhražkou za tyto exkluzivní hovadiny.