Nevidím pořádně na psaní, neb pláču. Pláču nad osudem našich poslanců, kteří nejsou důstojně ohodnoceni za svou velmi zodpovědnou a těžkou práci. Mám dojem, že bychom měli s ostatními důchodci uspořádat sbírku, z níž bychom jejich platy konečně dotáhli na evropskou úroveň. Rádi budeme i nadále žít na hranici bídy a v Evropě budeme za žebráky, abychom mohli našim svobodně zvoleným představitelům přilepšit. Jen mi vrtá hlavou, který z nich měl ve svém volebním programu zvýšení svého platu. Kdekdo chtěl uklízet po psech exkrementy, někteří i hovna, dokonce byli i tací, co chtěli sex do senátu, ale o jejich platech nikde ani zmínka. Nikde nebylo: „Zvolte mne poslancem (senátorem) a já si hned zvednu plat, abych vás naštval!“ Asi jsem se pořádně nekoukal, jsem starý a ledacos přehlédnu. Skutečně se nepamatuji, že by někdo hlásal: „Budu dřít erár jako financ kozu!“

Takový lékař, neurochirurg nebo očař, případně pilot, letecký mechanik a další, ti mají houby zodpovědnost, ale poslanec, na něm leží celé břímě tohoto státu! Když doktor blbě řízne, tak umřete, no a co? Pilot rozmlátí letadlo a zahyne dvě stě lidí, co se děje? Ale, hošánkové, takový poslanec, to je dřina a odpovědnost! Ani nemusí chodit do práce, jak je vidět v záběrech ze sněmovny, tedy kromě dnů, kdy si schvalují platy, to tam jsou všichni.

A jak jsou zavaleni odpovědnou prací, tak nemají ani čas se orientovat. Znám jednu europoslankyni, která po svém zvolení plakala, jak je ten Brusel daleko. Chtěl jsem jí poslat školní zeměpisný atlas, který mám doma, aby se podívala. Její muž mně řekl, že jsem blbej. Připouštím tuto možnost, skutečně asi jsem, protože v současnosti dělá evropskou velvyslankyni tuším v Kuvajtu nebo v Iráku a ať koukám, jak koukám, to je ještě dál. Měla přijet za mnou do Bangkoku, odtamtud Hračana už nejsou vidět vůbec!

Přes napětí, jestli konečně poslanci své platy s náhradami na všechno dotáhnou až na magickou hranici sto tisíc, jsme se klidně věnovali pečení nepečeného vánočního cukroví. Jako každým rokem, je i letos tato společenská akce spojená s výrobou vaječného koňaku. Letos poprvé chyběla Dáša, bratrancova žena, která bohužel odešla tam, odkud není návratu.

Nejsem, vlastně nikdo z nás není odborníkem na výrobu cukroví. Na to byla přeborníkem právě jedině Dáša. Její osobu teď zastupovaly její recepty.Todor, vrchní blender, čili míchač vaječného koňaku, si přinesl úžasnou bedýnku, v které byl oddíl pro láhev rumu, oddíl pro kondenzované mléko a oddíl pro pudink. „Toto je cestovní set pro potulného výrobce vaječného koňaku!“ Chyběla přihrádka na vejce, jinak to bylo dokonalé. Co se týče vajec, můj syn byl pasován na oddělovače žloutků. Šlo mu to zdaleka nejlépe, protože na pět žloutků spotřeboval jen osm vajec. Ale aspoň jsme měli ráno míchaná vajíčka! Když jsem před léty psal recept na vaječňák, psal jsem to pod silným vlivem omamných a psychotropních látek nebo, moderněji, jsem měl virózu a strašně jsem to naškrábal a velkou veselost vzbudilo, že jsem napsal žloutky s d. I připsal jsem do receptu: „žloudek je s d, protože je žludý!“ A protože veselost nebrala konce, připsal jsem: “Psáno jednou rukou!“ Čímž jsem tomu dal korunu.Takový skvost Zuzana schovala a na světle Božím se objevuje jen na Vánoce.

Letos jsme měli problém s krémy - srážely se. Nevím proč a ať jsme přidávali cokoliv, už se to nespojilo. První várku krému jsme dali do těsta na vosí hnízda a protože tam byl rum, dostalo těsto velmi svéráznou chuť. Druhou várku vzal Todor a rozmíchal to znovu ručním mixérem. „To bude těma polskejma vajíčkama, je mi to jasný! Sice v kaufáči zpívá Čechomor pěknou písničku o krásný český zemi, ale regály jsou plný polskejch sra… (nejsem prezident), leda bychom anektovali Polsko a nějak nám to uteklo! Člověk taky nestačí všechno uhlídat!“

A tak jsme se rozcházeli po půlnoci a bylo nám fajn. Když jsem šel přespolní vyprovodit k brance, vracel jsem se zahradou a koukal jsem se na nebe a říkal jsem si: „Dášo, jestli ses na nás koukala, musíš být hrdá, jak se nám dílo dařilo!“