Pamatuji si, jak jsme chodili se ségrou nakupovat do konsumu ke Šmejkalům. Bylo to na konci naší ulice. Naproti jejich krámu byla mlékárna pana Hurského. Máma nám vždy napsala na kousek papíru, co máme koupit, dala nám "dvacku" a síťovky a my vyrazili. Za odměnu jsme si mohli koupit miňonky, které byly tehdy vážené. Cestou domů jsme okusovali čerstvý chléb "šumavu". Krásně voněl a jeho kůrka byla křupavá. Doma jsme za to sklidili parvidelně pár facek se slovy: "Kolikrát jsem vám říkala, že nemáte ten chleba ožvýkávat." Jenže to bylo v době, kdy maminka i babička, než chleba nakrojily, ho nožem pokřižovaly. Nebyli jsme nábožensky založená rodina, ale byl to projev jakési úcty k "božímu daru". Také chleba je asi jediná potravina, která mi v zahraničí chyběla. Zkoušel jsem různé chleby, ale nic, co by se byť jen vzdáleně podobalo tomu našemu, jsem nikde nikdy nenašel.

Volal mi kamarád, co má koupit, že je u Anděla, jestli všechno máme, že on koupil víno a má nějaké dobroty, ale jestli ještě něco nepotřebujeme. "Kup, prosím tě, chleba, jo?" Zašel do Tesca a přinesl cosi, na čem bylo napsáno Šumavský krajíc. Á, Šumava, stále se dělá! Jenže! Stejně se to jmenovalo, ale byl to nepoživatelný kyselý hnus. Tak jako v Anglii dělám z chleba topinky, protože je jinak nepoživatelný, skončil i tento výrobek.

Můžete říct, že jsme měli smůlu, že jinak je to výtečný chléb. Ne, neměli jsme smůlu a není to výtečný chléb. To, co mě vedlo k napsání této úvahy, je skutečnost, že se nám podařilo koupit stejný sajrajt ještě jednou. Neuvěřitelné je složení chleba, které je uvedené na obalu. Chléb pšenično-žitný obsahuje: pšeničná mouka, pitná voda, žitný kvas, žitná mouka, jedlá sůl jodidovaná, droždí, pšeničný lepek, kmín, pšeničná a kukuřičná mouka(!) a - teď pozor! - zahušťovadlo guma guar, bramborová kaše, pšeničná sladová mouka, látka zlepšující mouku kyselina L-absorbová! Dále následuje upozornění, že výrobek může obsahovat stopy jiných obilovin obsahujících lepek, vajec, mléka, sóji, vlčího bobu, skořápkových plodů, arašídů a sezamu.

Když jsem si přečetl toto neuvěřitelné sdělení, bylo mně jasné, že od té firmy si nikdy nic nekoupím. Přátelé, to nejsou pekaři, ale prasata! Co dělá kukuřičná mouka v pšenično-žitném chlebu? A hlavně, co tam dělá bramborová kaše, proboha? O zahušťovadle guma guar, které se dává i do Coca coly, ani nemluvím. Koukal jsem do receptů na chleba, které mám doma po mamince, ale nedávalo se to ani do jednoho chleba! Jak je možné, že někdo takový sajrajt vůbec prodává? Varování nakonec, co všechno může tento skvost obsahovat, svědčí o tom, že do chleba rozemelou všechno, co se neprodá a je škoda to zkrmit….

O Karlu IV. se říkávalo, že nepocitvé pekaře nechal koupat v koších ve Vltavě. Majitele té pekárny by tam jistě utopil, protože takový si nic jiného nezaslouží. Ale měli by tam koupat i ty, co si takový výrobek koupí. Protože dokud si budeme takový sajrajt kupovat, oni ho budou vyrábět. Kdybychom ho nekupovali, oni by si ho mohli akorát tak "nabouchat do trenek", jak jsme říkávali.

Kde je profesinální čest pekařů? To se fakt nestydí něco takového vyrábět? Že lidé chtějí levný chleba a ten se jinak vyrobit nedá? S bramborovou kaší? Když jsem poslouchal v televizi majitele největší pekárny pana Babiše, jak plakal, že na výrobu potravin musí doplácet ze svého, bylo mi ho tak líto, že jsem se chvíli rozhodoval, že mu snad něco ze svého důchodu pošlu, aby si mohl koupit palivo do svého tryskáče. Takový dobrodinec! Ale když jsem se zakousl do výrobku z jeho pekáren, rychle jsem slzu dojetí zatlačil, výrobek jsem hodil do popelnice a šel si koupit do naší místní pekárny bochníček voňavého chleba.