Nerozumím světu počítačů a, upřímně, ani se o to nesnažím. To, co je pro mého syna naprostou samozřejmostí, je pro mne španělskou vesnicí. Došlo to nedávno tak daleko, že když jsme seděli nad vínem, synek můj milovaný se svěřil v pokročilé fázi večera Zuzaně: "Von je táta fakt strašně starej, von neumí ani uložit soubory! Já bych chtěl mít děti zamlada, abych nebyl tak nemožnej!" Musím pominout to, že já jsem měl stejné přání, když mně bylo jako Honzovi dnes, tj. dvacet šest. Jenže já jsem si s ním, na rozdíl od mého táty, hrál a velmi si vážím toho,že se spolu rýpeme v autech a že spolu jezdíme na dovolené. Mému tátovi bylo čtyřicet jedna, když jsem se narodil, já jsem to "náramně" uspíšil,protože když se narodil Honza, bylo mi třicet pět. Nicméně, snad alkohol trochu zatemnil mysl mého synáčka, když tvrdil, že nemodernost otce spočívá v ukládání souborů, přitom mám dojem, že zrovna tato discplína mi nedělá problémy.

Od mého kamaráda Petra, znalce bulharských vín, který se živí jako člověk, kterým se v nové terminologii říká "ajťák", mi dnes přišel vtip z jeho prostředí: Počítačová konzultantka pomáhá pracovníkovi se zabezpečením jeho PC a ptá se, jaké si přeje nastavit heslo. "Penis," řekne pracovník chtěje tak přivést konzultantku do rozpaků. Ta nehne brvou a heslo zadá. Za chvíli se však skolí smíchy, když počítač odpoví: "Pro nedostatečnou délku zadejte jiné heslo!" Na naší podnikové počítačové síti máme také každý své přístupové heslo. To bych i chápal, co ale nechápu, že se musí každé tři měsíce měnit - kdo si to má sakra pamatovat? Když to nezměníte, tak se počítač zablokuje. Jenže počítače ke své práci nutně potřebujeme, dnes jsou na nich všechny manuály a bez nich je letecký mechanik v háji. Když tedy přijde ten okamžik, kdy musím v počítači změnit heslo, vylezou na mne pokyny pro tuto změnu. Jako nejfantastičtější považuji pokyn, abych se přesvědčil, zda mne nikdo nesleduje! Napadlo mne brát si počítač na toaletu, aby žádný agent nějaké rozvědky nemohl zneužít můj vstupní kód, kterým je … No vidíte, málem jsem to vykecal. Protože nám někdo několik notebooků ukradl, máme je přidělané řetězem ke stolům, takže s ním na záchod nemohu, a tak se proto vždy obezřetně rozhlédnu, zda mne nikdo nesleduje, abych nebyl v průšvihu. Dnes se za kde co vyhazuje, tak si musím dát majzla!

Mám kolegu, říkáme mu "velké dítě". Je to velmi šikovný a hodný kluk. Ale někdy má dost neuvěřitelné nápady. K tomu se vztahuje druhá polovina jeho přezdívky. Kdysi, za vlády jedné strany, jsme měli šatny v podzemí odbavovací haly. Tam bylo v okamžiku, kdy někdo klepal zvenčí na dveře šatny, zvykem, že se na něj řvalo: "Heslo!" a on musel odpovědět "V kundě veslo!" Protože vedle měly šatnu holky z odbavení cestujících, bylo požadováno, aby dotyčný chudák zařval tuto sprosťárnu na celou chodbu, kde se to patřičně rozléhalo. Teprve pak mu bylo otevřeno a onen jedinec většinou vešel celý červený, pouze pár otrlých nehnulo brvou. Jednou na dveře kdosi klepal a Puky zařval obligátní "Heslo!" Z chodby se ozvalo: "Komunisti jsou svině!" "To není ono!" "Komunisti jsou strašný svině!" "Zase špatně!" To ale již starý Puky poznal svého syna, který po něm požadoval ono heslo, a zařval: "Milane, otevři, nebo ti rozbiju hubu!" "Jé, nazdar tati!" To se stalo v osmdesátých letech a od té doby se tato historka mezi mechaniky traduje. A od velkého dítěte chtěl počítač heslo. Hádejte, jaké tam zadal? Správně, uhodli jste, a protože tam musí být i číslo, zadal za heslo číslici 1. Počítač ho schroupnul včetně diakritiky, ale když se chtěl tímto heslem přihlásit, tak to diakritiku nevzalo. Tak se nám svěřil a nastalo ohromné veselí: "Musíš zavolat ajťákům a říct jim, co jsi provedl, a jestli bys to nemohl změnit na něco normálního, třeba "V kundě veslo 2". Nastal řev, chudák chlapec celý zrudnul, vytočil číslo IT oddělení a vykoktal jim, co provedl. Tam nevěřili vlastním uším a nechali si to pro jistotu dvakrát zopakovat, dobráci. Pak mu řekli, ať na jejich adresu napíše nějakou jednoduchou anglickou otázku. Nevím, co je vedlo k té angličtině, možná že ho chtěli pouze potrápit. "Hele Honzo nevíš, co jim mám napsat?" "Vím, napiš jim: Are you stupid?" A on jim to skutečně napsal. Ve vteřině přišla odpověď: "No!" A on mohl zadat nové heslo, již bez diakritiky.

Omlouvám se za použití vulgárního slova, ale v rámci potvrzení toho, jak se někdy vtipy rodí jaksi mimoděk, to bylo zapotřebí!