15.5.2021 | Svátek má Žofie


VZPOMÍNKA: Přes železnou oponu

3.5.2021

V úterý tomu bylo rovných čtyřicet let, co v roce 1981 tehdejší československé bezpečnostní orgány zadržely na hraničním přechodu v Dolním Dvořišti karavan, ve kterém cestovali dva mladí Francouzi, Gilles Thonon a Françoise Anisová. V karavanu policisté našli to, co čekali – náklad knih, exilových časopisů a řadu dopisů a vzkazů. Následovalo rozsáhlé zatýkání a domovní prohlídky, ve vazbě zůstalo deset československých občanů, ale i řada těch, kteří byli po dvou nebo čtyřech dnech propuštěni, byli obviněni z podvracení republiky. Mezi takové propuštěné – a trestně stíhané až do roku 1989 – patřili například Olga a Ivan Havlovi, na které vzpomínám s velkou láskou a úctou… Ti však byli jen „okrajovými“ obviněnými, k těm hlavním patřili Jiřina Šiklová, Jiří a Jan Rumlovi, Milan Šimečka, Ján Mlynárik, Jaromír Hořec a jiní. Zdálo se, že se stát chystá uspořádat další velký politický proces, ten se však nakonec nekonal.

Bylo to snad nejhorší normalizační období: estébáci řádili jak černá ruka. Disidenti předvolaní, nebo častěji předvedení k výslechu, byli zastrašováni, biti a mnozí nakonec donuceni odjet do exilu. A to se zdaleka netýkalo jen lidí, kteří měli se zadrženým karavanem něco společného. Z odstupu je zřejmé, že se představitelé československého režimu obávali – celkem právem – vzestupu polských nezávislých odborů Solidarita, jejíž členstvo dosahovalo milionových počtů.

Zadržení karavanu a následná věznění však měla i podstatnější souvislost. Knihy, časopisy a písemnosti byly součástí takzvaného „knižního programu“, který financoval americký Kongres prostřednictvím bezpečnostní služby CIA a jehož cílem bylo prolamovat železnou oponu. Do zemí tehdejšího sovětského bloku již od roku 1956 mířily knihy, které mohly jeho obyvatelům (o občanech se v době komunismu moc mluvit nedalo) otvírat oči, aby viděli dál, než jim povolovala komunistická cenzura a propaganda. Knihy ani časopisy tehdy samozřejmě nepsali příslušníci CIA ani američtí či západní propagandisté, byly to písemnosti, které hojně vycházely v exilových nakladatelstvích, a za železnou oponu se jich do zhroucení komunismu úspěšně dostaly miliony. V době internetu to zní jako pohádka z dávnověku…

Knihy se posílaly poštou, vozili je domů ti, kterým se podařilo vycestovat na Západ, anebo je vozila speciálně upravená auta, v nichž byly pro ně připravené skrýše. „Ideologická diverze“, říkala tomu komunistická propaganda. Tak jednoduché to ovšem nebylo – propagandistických textů byl jen malý zlomeček. V drtivé většině šlo o práce napsané přímo v zemích uzavřených železnou oponou, které tam nemohly vyjít, o díla exilových autorů z těchto zemí, nebo o překlady děl, jejichž vydání komunistické úřady nepřipustily. Jen pro ilustraci: jednou z nejpočetnějších knih, které směřovaly do podmaněných zemí, byl Pasternakův Doktor Živago, tedy text napsaný v SSSR.

LN, 30.4.2021



Narodilo se mi miminko. Jak pro něj vybrat tu správnou dětskou kosmetiku?
Narodilo se mi miminko. Jak pro něj vybrat tu správnou dětskou kosmetiku?

Také jste si do porodnice zabalila klasický set: vlhčené ubrousky, krém na zadeček a dětský olejíček? Víte ale, že tím péče o pokožku miminka...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.