Někdy počátkem osmdesátých let v práci, u příležitosti nuceného zvaní do prvomájového průvodu, nám pan Ing. Frank (dej mu pánbůh nebe) vřele doporučoval účast na Letné jako vzácnou možnost ochutnat párky v prvorepublikové kvalitě. A jako pamětník nám při tom vyprávěl, jak tehdy slavili komunisté 1. máje na Václavském náměstí. Cituji jeho slova:

„Shromaždiště před začátkem průvodu bylo v Mezibranské ulici, která byla obložená stánky s buřty a párky, kde se jich všichni nejprve nacpali a pak s těmi mastnými držkami vyrazili dolů po Václaváku mávajíce zaťatými pěstmi s voláním ´Dejte nám chleba!´“

Když jsme se dochechtali, tak nám radil, ať fakt přijdem, aby nebyl průser.

Tuhle veselou historku jsem vyprávěl v hostinci bývalým spolužákům při pravidelném zasedání spolku TASS (Turistický a Srandistický Spolek studentů a absolventů VŠCHT) a shodli jsme se, že prvomájové párky opravdu mají nadstandardní kvalitu. Pravou příčinu jsme neznali, ale že bychom měli něco udělat pro povznesení občanstva, když jsou mezi námi i potravináři, jsme se dohodli. Chtělo by to vylepšit chuť, křupavost a vůni, ale kvalitnější maso nebylo v té době k mání, umělá střívka křupavost nezajistí, ale vůně by se zlepšit mohla větší prouzeností. A zase v hospodě, jako vždy, se zrodil geniální nápad výroby dutých uzenin, u nichž by kouř působil nejen zevně, ale i uvnitř. A protože jeden člen spolku působil na Úřadu pro patenty a vynálezy, nasměroval nás, jakou formou si nápad pojistit a realizovat jako průmyslový vzor.

Jako laický autor nápadu (dnešní terminologií “bílý kůň“) byla přemluvena manželka spolkového přednosty, spisovatelka a dramatička (dnes známá autorka divadelních a rozhlasových her), která tudíž nemusela přiložit k žádosti funkční vzorek. K přihlášce ve znění Nové uzenářské výrobky tvaru dutých těles spojených s vnějším prostředím dvěma nebo více otvory byl připojen „modrákový“ výkres cca 40 cm hranolu s postranním dolním vstupním otvorem a postranním horním výstupním otvorem, velmi připomínající periskop používaný v zákopech 1. světové války.

Úřad běžně zvaný „Patenťák“ před rozhodnutím o přihláškách, jež nejsou na první pohled nesmyslem, si vyžadoval odborné posouzení od organizací působících v příslušném oboru, které byla povinny jej vypracovat zdarma a v daném termínu, čemuž obvykle odpovídal jejich přístup k věci. Takže nebylo k divu rychlé zamítavé stanovisko proslulé pražské uzenářské výrobny Zvonařka, jako nesmyslu, protože uzenářské produkty se nevyrábějí jako duté. Bohužel netušili, koho mají proti sobě, takže jsme oponovali úřadu, že nám právě jde o zavedení vhodnějšího tvaru výrobků, a patenťák jim to zadal znovu. Takže už se trochu chytili za nos a pozvali autorku s asistenty k exkursi na Zvonařku, aby se seznámili se skutečnou výrobou, což tito učinili opravdu důkladně, zejména při degustaci celého sortimentu jejich výrobků v zasedačce. Za průvodce jim však přidělili jen nepříliš zběhlého nováčka, jenž nebyl schopen dostatečně kvalifikovaně odpovídat na zdánlivě “naivní“ technologické dotazy. Úřad obdržel vyjádření výrobny, že autoři na místě pochopili technologickou nerealizovatelnost svého návrhu. Naopak od přihlašovatele patenťák obdržel několik konstruktivních návrhů úpravy technologie a zařízení, což by ověření, resp. odzkoušení návrhu umožnilo.

Pak již všichni zainteresovaní pochopili, kdo proti nim stojí, a Zvonařka zvolila klasické elegantní řešení zbavit se problému jeho oceněním a z kapacitních důvodů plnění plánu výroby navrhli Úřadu pro patenty a vynálezy jeho předání k ověření ve specielní výrobně ministerstva vnitra, která by údajně mohla v období mimo zasedání ÚV a sjezdy KSČ mít volnější výrobní kapacitu. Takže i náš neuvědomělý kolektiv se dozvěděl skoro oficiálně, jak si vysoce postavení soudruzi žerou i mimo 1. máj. Hrozbu exkurse na provozovně MV jsme „statečně“ odvrátili tím, že jsme přestali s patenťákem komunikovat.