Předseda Okresní odborové rady Karlovy Vary byl původně zedník. Byl vděčný straně, že ho na tuto funkci navrhla, neboť raději úřadoval za kancelářským stolem, než aby se v létě potil a v zimě mrznul někde na stavbě. Vážil si toho a dával si záležet, aby nikomu neublížil a pokud možno lidem pomohl, ostatně věděl, že za tím stolem nemusí vysedávat věčně. A co lázně? „S lázněma nemám žádnej problém. To strana, ta s nima má problém, a velikej.“ O značném rozměru starostí svědčilo už organizační uspořádání, podle něhož karlovarský okresní výbor strany podléhal přímému řízení ústředním výborem, tedy nikoli krajským, jako všechny ostatní okresní výbory v republice. Stranicky se prostě zcela výjimečně Karlovy Vary řídily z Prahy přímo.

Strana si totiž uvědomovala, že Karlovy Vary nemůže zavřít pro hosty ze Západu. Naopak, byli vítáni, vždyť přiváželi tolik potřebné valuty. Kromě valut ovšem také vezli nepřátelskou ideologii a té bylo nutno čelit. Lékaři, masérky, lázeňské, holiči, kadeřnice, pedikérky, recepční, pokojské, portýři, číšníci, muzikanti, taxikáři, ti všichni s rukama nataženýma dlaněmi vzhůru nepředstavovali pevnou hráz, na kterou narazí západní štváči. Takovou nerozbornou hráz, jak učila teorie marxismu-leninismu, mohla vytvořit jedině pevná, opravdová, uvědomělá dělnická třída. A tu Karlovy Vary neměly.

Rázem se tím pádem vysvětluje, proč v Karlových Varech například vyrostla z rozhodnutí ústředního výboru strany betonárka a významná panelárna, jejíž produkce se bez ohledu na nesmyslné dopravní náklady rozvážela na stavby sídlišť po celé zemi. Kdo ví v kolika panelácích třeba na pražských sídlištích jsou panely z Karlových Varů. A vyrostl i mohutný podnik Pozemní stavby Karlovy Vary plný zedníků.

Předseda se zvedl od stolu a pravil, že mi cosi musí ukázat. Zastavili jsme za hlavní poštou, na břehu Teplé, před obludnou vysokánskou horou nesmyslně poskládanou z panelů. Před monstrem ošklivě nahatých panelů, na kterém nebylo nic než panely, žádná okna nebo dveře, jen panely a zase panely a hranaté díry mezi nimi, děsivá vidina apokalypsy složené z panelů, hrubá stavba budoucího hotelu Thermal. „Tak tohle je ukázka práce tý nový dělnický třídy Karlových Varů,“ pravil odborářský soudruh předseda a já nevěděl, co na tu děsivou podívanou říct. Takže to bylo zase na něm. „Pojď, dáme si jedno pivo,“ navrhl zapít ten nezapomenutelný pohled, on, který si přesně pamatoval, co všechno se muselo kvůli Thermalu zbourat.

(Z připravovaných memoárů)