Vláda jednala 19.6.2024 v Havlíčkově Brodě o dostavbě Dukovan. Má mnoho problémů, malou důvěru a málo odborníků. Že by to byly důvody, proč pokračuje v přípravě na dostavbu JE Dukovany (a uvažuje i o dostavbě Temelína)? S dostavbou totiž souvisí mnoho důležitých otázek najednou:
Kdo bude jaderný blok v Dukovanech stavět? Jaká jsou a v budoucnosti hrozí bezpečnostní rizika – havárie, terorismus, napadení státu ( viz Ukrajina)? Jaká bude asi cena? Bude dodržena? Kdo to vše bude platit? Kdo bude dělat ručitele za půjčku? Jak bude uložen nebo likvidován jaderný odpad? Kdo bude místo Ruska dodávat stávajícím i novým reaktorům vyhovující jaderné palivo a v jaké kvalitě?
A přitom by toto vše bylo úplně zbytečné, kdyby se jen dodržovaly sliby minulých vlád a hledala se náhradní řešení. Čestní lidé a dobří hospodáři to totiž dělají! Mladí to již nepamatují, ale Temelín byl dostavěn pouze za slibu tehdejší vlády a ředitele ČEZu, že již žádné další bloky se v České republice stavět nebudou. Proč současná vláda
neplní sliby své předchůdkyně? Dovolím si připomenout ještě další nesplněný slib tehdejšího předsedy vlády: „Až dostavíme Temelín, tak zrušíme všechny uhelné elektrárny, které nám znečišťují ovzduší“. Temelín je již desítky let dostavěn a uhelné elektrárny kouří „vesele“ dále. „Jak je to možné?“ Je to tím, že místo jejich zrušení naše tehdejší vláda v čele s ekonomem Václavem Klausem rozhodla, že budeme raději elektřinu vyvážet. A to hlavně do Německa a Rakouska. Vyváželo a prodávalo se jí okolo 20 %, a vyváží se doposud. Kolik jsme za tu dobu za ni dostali asi miliard korun? Svět nyní spěje k výrobě elektřiny s co nejmenší produkcí CO₂. Ideální řešení není ovšem jaderná energetika (která je po celý výrobní cyklus od těžby uranu, přes výrobu paliva z něj, dopravu, vlastní provoz elektrárny až po manipulaci s vyhořelým palivem riziková, drahá, nemá doposud vyřešeno ani skladování, ani opětovné využití nebo jiné zneškodňování vyhořelého paliva, odvádí vodu z krajiny, otepluje své okolí, zejména ovzduší a vodní toky atd., viz výše), ale jsou jím obnovitelné zdroje. K těm se v podmínkách ČR řadí využití energie vody, slunečního záření, větru, biomasy a bioplynu, energie prostředí využívaná tepelnými čerpadly, geotermální energie a energie kapalných biopaliv. Více různých zdrojů energie znamená totiž také menší riziko pro celou společnost! Důležité je také „skladování“ vyrobené, ale hned nespotřebované elektřiny (akumulátory, vodík, přečerpávací elektrárny atd.). Co je ale také velmi důležité? To je šetření elektřinou! Co zbytečné svícení veřejného osvětlení, nevhodná svítidla (která způsobují světelný smog), co otevřené ledničky v prodejnách potravin, co osvětlení reklam atd. atd.?

Samostatným a velkým problémem při šetření elektřinou i ostatními energiemi je hrubý domácí produkt (HDP). Nevěříte? Růst HDP je totiž v tržním hospodářství, bohužel, jeden ze základních ukazatelů prosperity pro každou vládu. V praxi to znamená co nejvíce vyrábět, stavět atd. Tedy, také co nejvíce spotřebovávat suroviny i energii. Větší spotřebě jsou potom na obtíž veškeré opravy. Nikdy se za můj dlouhý život tolik neplýtvalo, jako za poslední léta. Místo opravy se výrobek (například lednička) prostě vyhodí a koupí se nový. Místo naplnění toneru do tiskárny musíme koupit celý nový toner. Spějeme snad k tomu, že při ojetých pneumatikách u auta budeme kupovat auto nové? Vláda se pak naivně raduje, protože vybere více na daních (například na dani z přidané hodnoty). HDP tak sice roste, ale na nový výrobek je potřeba také další nový materiál a další energie. Jejich spotřeba tak zbytečně narůstá. A to v době, kdy by se mělo surovinami i energiemi rasantně šetřit! V době, kdy se snažíme omezit klimatické změny způsobované lidskou činností.
Měli bychom se nad sebou zamyslet, začít méně řečnit a více konat. Ušetřili bychom nejen desítky miliard, zmenšili rizika, ale zlepšili bychom i životní prostředí a oddálili klimatické změny.