Seděli jsme se Zdeňkem na břehu jezera v Kanadě. Vyprávěl mi, jaké to je létat v pustinách Kanady a zásobovat odlehlé osady, které jsou životem závislé na leteckém zásobování. Než začal sám létat jako „bush pilot“, pracoval jako mechanik u společnosti First Air, která používala turbovrtulové BAe 748 a Boeingy 727.

Kanadský Boeing 727, foto Tomasz Kozakowski (planes.cz)

„Ráno jsme vyházeli sedačky ze sedm dva sedmy a předělali jsme ji na nákladovku a mašina mazala s nákladem paliva na sever. Tam se sedalo na štěrku, šutry lítaly na všechny strany a dovedeš si představit, jak vypadají vztlakové klapky po takovém přistání! Sedm dva sedma celkem dokonale nahradila DC 3. Ta vydrží také skoro všechno. Naštěstí se podařilo koupit spoustu náhradních vztlakových klapek, protože donekonečna se záplatovat nedají. To, nad čím v Evropě ohrnují nos, tady věrně a poctivě slouží.“

„Přistaneš na něčem, čemu místní říkají dráha, v létě gumy ničící štěrk a v zimě uválcovaný sníh. Necháš běžet APU, otevřeš vrata a když inuiti nejsou zrovna moc ožralí, tak to i vyloží. S těma je to jako občas u vás. Vláda jim neustále dává peníze, protože nějací sociologové vyzkoumali, že jsme je století otročili a oni jsou dodnes z toho frustrovaní. Takže musí podél dálnice z Montrealu do Ottawy, chudáci, prodávat pašované cigarety a kořalku bez daně a policajti a celníci je musí nechat, chudáky! Nevím, že by někdy někdo v Kanadě otročil indiány, akorát jsme je naučili chlastat, to jo, ale otročit? Nicméně, když jsou střízliví, tak dokážou i najít vysokozdvižný vozík a náklad vyloží. Někdy seženou jenom klády a po těch to vyházíme ven. Oni nám za to naloží čerstvé ryby. Máme na to takové plastové vany, které se dají zavřít, ale s tím se oni moc nezabývají. Když se ženou nějaké sračky a je blbá předpověď, tak se snažíme co nejrychleji otočit, abychom tam nemuseli zůstat. Počasí se tam mění strašně rychle. Někdy naložíme s rybama také někoho, kdo musí k doktorovi, nebo na sudech sedí doktor se svýma fidlátkama, když ho vezeme za pacientem. Pak zavřeme nákladová vrata a mažeme co nejrychleji pryč. Někdy se tam nechává jedna řada sedaček, aby měl doktor nebo kdo tam musí letět nějaké pohodlí. Pak letadlo sedne v Ottawě, náklad ryb se vyloží a protože se většinou voda z ryb vyleje do letadla, protože nechali nějakou vanu pootevřenou, tak se letadlo musí vystříkat hadicí. Pak natáhneme koberce, namontujeme sedačky a vezeme lidi, a tak je to pořád dokola.“

„Je to jenom pro přátele bezdechého vzrušení, motat se se sedm dva sedmou mezi kopci, ruce furt na plynech, aby tě to vytáhlo z průseru, když teče voda do bot! Proti Dakotě nebo 748 je Boeing trochu rychlý na takový dobrodružství, ale je nezničitelný. To, co se tady považuje běžně za dráhu, na to by piloti Air Canady nesedali ani v televizním seriálu!

Je tady jedna vesnice na břehu jezera a tam se nedá sednout jinak, než že kopíruješ hladinu jezera asi tak ve dvěstě metrech a na malejch klapkách, v poslední chvíli vidíš dráhu, mají ji dobře osvětlenou a je dost dlouhá, to jo, ale do osy se srovnáš až v poslední zatáčce, plný klapky a už musíš sedat, jinak to neušlajfuješ a jsi v lese a máš nos plný třísek! Tam je šéfem letiště bývalý pilot z Vietnamu a ten, když přiletí někdo novej a je z toho vyvalenej, tak mu říká: „A to po nás žluťáci ještě stříleli, to bys viděl, lítat s Phantomem (je to Američan) Mekongem, rychlý těžký a blbě manévrovatelný a každej, kdo měl do zadku díru, po tobě pálil, a ty jsi tady z toho vykulenej! Eště, že tady u nás inuiti tak nechlastaj, jinak oni taky střílí po všem, co se hne!“

Někdo natočil z lodě přistání na tomto letišti a je to na internetu, je to krásné, jak sedm dva sedma na klapkách a s podvozkem venku kroutí zatáčky údolím, je to skoro tak krásné, jako start čtyři sta desítky v Africe na silnici do zatáčky.

Když si kamarád udělal pilotní licenci a poté i licenci dopravního pilota, přestal létat jako palubní mechanik a začal létat sám jako pilot Beavera jako „bush pilot“. Pilot, na jehož umění je závislý život v odlehlých oblastech Kanady. Dobrý „bush pilot“ dokáže sednou tam, kde by si to normální pilot nedokázal představit ani ve snu. Nelétá v bílé košili a v uniformě, ale v džínách a v pořádných botách. V zimě bez péřovky nedá ránu. Vozí zásoby jídla, naftu do agregátů, náhradní díly, doktory, nemocné. Prostě všechno, co je zapotřebí k přežití v pustině. Ovšem, sám musí umět přežít, musí být sportovně zdatný. Je to létání velmi náročné na psychiku. Protože nehody jsou celkem na denním pořádku, musí si umět poradit i s drobnými opravami letadla. Mezi kanadskými piloty jsou „bush pilots“ velmi vážení, jsou to páni piloti. Ti, co to vydrží déle než pět let, by toto létání za nic už nevyměnili. Letadlový park je velmi rozmanitý. Od Cessen 182 přes Ottery a Beavery až po Dakoty a Twin Ottery. Plastikové lepeňáky nemají šanci, a tak tady určitě neuvidíte kompositové brusy. Letadla mnohdy mají v létě plováky a v zimě lyže.

Foto autor

„Učil mě tady lítat jeden chlápek. Bylo mu skoro sedmdesát, ale byl jeden z nejlepších a dělal inspektora.“ To řekl a my seděli na břehu jezera u Ottawy a kolem nás se pohupovala na hladině letadla na plovácích. „Podívej, tady ty domy kolem, tady je letadlo skoro jako auto. Je to tady nutnost. No a ten chlápek, abych se k němu vrátil, ten ti měl blbou smrt. Hele přežil v pustině sám s érem několik dní, když byl blizard, v té době nebyly ještě localisery, takže ho po skončení bouře nenašli, ale přežil to. Přežil několik havárií, to je tady na denním pořádku, lítáš i ve srágorách, musíš, protože na tobě závisí lidské životy, takže nějaká pochroumaná letadla, to je normální. On dokázal lézt po skalách, dokázal téměř ve všech podmínkách přežít, co ale neuměl, to bylo zvláštní, on neuměl plavat! I když stokrát přistával tady na jezerech i na řekách, on se bál vody. On to o něm nikdo nevěděl, nebo téměř nikdo. Já, když jsem s ním létal a on mě učil odhadovat výšku nad vodní hladinou, což je trochu problém, tak jsem se ho ze srandy zeptal, kolikrát se už koupal. On najednou zvážněl, do té doby to bylo samé hi, hi a ha, ha, ale slovo koupat ho zjevně šokovalo. „Cože, koupat? Já? Nikdy, na to zapomeň a nikdy už o tom nemluv!“ Že by takový zkušený flígr měl strach z vody? No, to se mi nezdálo. Člověk, který se ubránil i medvědům, by se bál vody? Ale jo, bylo to tak. A voda se mu stala osudnou.

Foto autor

Když jsem měl už papíry hotové a začal jsem sám lítat, často jsme se na základnách potkávali, on už létal jen tak kondičně, ale létal furt. A jednou sedal tady na tom jezeru, je to asi tak měsíc, dva. Hele Johne, jak je to dlouho, co se utopil Dan? Dva měsíce? No dyk to říkám, že dva měsíce. No a on při přistání s Cessnou 182 nějak blbě nalétl vlnu, on, stoprocentní profík, a letadlo se převrátilo. Jestli se o něco při tom praštil, to se už nikdo nedoví, prostě, než se letadlo potopilo, tak se ještě stačil odvázat a dostat z něj, ale pak se utopil! Jako štěně! Chlapi to viděli, ještě na něj volali, že už pro něj jedou, ale než skočili do člunu a než ho nastartovali, už zmizel pod hladinou. Tady je strašná hloubka, tak ho našli až když sám vyplaval. Bylo nám z toho všem smutno, byl to skvělej chlap. Tady mechanici ho ořvali, byl skoro jeden z nich, letadla znal nazpaměť a každýmu rád pomohl. Je to pro nás velká ztráta. Kdyby se zabil v eroplánu, kdyby zmizel v pustině, ale tady, kousek od břehu, před očima všech, to je neuvěřitelný!“

„To je smutné, co říkáš, ale co ty?“ „Co já, co já? Já lítám, kam mě pošlou. Několikrát jsem měl namále, ale Beaver (DHC-2) mě v tom nikdy nenechal. Jsou to staré prašivky, ale létají za všech podmínek. To víš, že jsem měl taky už bobky. Ono když lítáš někde blízko země mezi kopci a říkáš si, tady je někde blízko kopec, a je najednou mlha, tak máš jednu ruku na plynu a druhou máš na řízení připravenou okamžitě přitáhnout, najednou se mlha roztrhne a ty vidíš, že koncem křídla lížeš stromy na úpatí kopce, že musíš okamžitě točit a ještě stoupat, když nechceš, aby si tě za dva roky vystavili jako anatomickou pomůcku v místní škole. Pak konečně najdeš ten plácek, kterýmu říkají vznešeně letiště, dáš tam plné klapky, práskneš s tím o zem a brzdíš i očima, abys místnímu faráři nepřidělal práci a nevykácel jim kus lesa. Pila je levnější než éro! No a pak jsi zralej na převlečení a na panáka, ostatně, začíná od jezera táhnout, co kdybychom zašli někam do hospody na křídla a pivko? Tady je jedna taková dřevorubecká.“

Foto Tomasz Kozakowski (planes.cz)

Tak jsme se Zdenkem šli do dřevorubecké hospody, cestou jsme se asi desetkrát zastavili u různých mechaniků, kteří tam dělali revize na Cessnách, Beaverech a Otterech.

„Hele vidíš ten motor na tom Otterovi? Nepřipomíná ti něco?“ „No to vypadá jako ruskej motor z anduly, že jo?“ „Přesně tak, to je AŠ-62, devítiválec z anduly. Nějak došly původní Pratt and Whitneye, tak sehnali motory z Číny a běhají skvěle. Akorát udělaly z éra trochu stíhačku, praty měly šest set koní a Švecovy mají tisíc!“ „No, doufám, že jsou spolehlivější, než jejich tenisky, že vydrží víc!“ „Ale jo, zatím fachají dobře, nikdo si nestěžoval a jsou tady už dva roky.“

Zdeněk se bavil s mechaniky, jestli se má motor nastavit tak nebo jestli je to lepší jinak, prostě, než jsme došli do hospody, už od vody slušně táhlo a byl jsem rád, že jsme v teple. Je to zvláštní svět, kdy piloti a mechanici drží při sobě, lidi, kteří dobrovolně riskují, aby pomáhali jiným. Moc se mi tam líbilo, ale protože jsem městský člověk a tam, kde končí tramvajové koleje, znejistím, zůstanu raději na Ruzyni.

__

Poznámka redakce: Druhé autorské čtení Čechovin, povídání si s autorem i promítání fotografií se bude konat v pátek 3.10.2008 od 18:30 v hotelu Ostrůvek, Na Ostrůvku 2, Praha 4-Nusle

************************************

Vyšel další dotisk knihy
Jana Čecha - DROGA ZVANÁ LETADLA,
příběhy z leteckého prostředí známé z publikování pod názvem "Čechoviny"

Čtyřicet tři příběhů na 240 stranách s bohatým obrazovým doprovodem
vás doslova i obrazně odpoutá od pozemských starostí
a prožijete neuvěřitelné chvíle "mezi nebem a zemí"!

U všech dobrých knihkupců a na www.planes.cz za 290,- Kč!
Vydává Nakladatelství Jalna

Objednat můžete zde.
************************************

Převzato z Planes.cz se souhlasem autora