Povolební úvahy, analýzy, hledání cesty ke změnám, polemické diskuse provázejí sociálně demokratickou stranu bez ohledu na tropické počasí. Do komunálních a senátních voleb v říjnu lze ještě cosi stihnout – zaznělo na prvním takovém povolebním klání, které svolala Masarykova demokratická akademie (v tichosti opustila pojmenování „dělnická“) a pozvala si k tomu Otto Novotného, zabývajícího se politickými analýzami v sociálně demokratické straně, Jiřího Pehe, ředitele New York University v Praze, Milana Znoje z Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, bývalého eurokomisaře Vladimíra Špidlu – a vše si přišel poslechnout také místopředseda strany Lubomír Zaorálek.

Šlo o první reflexní debatu po tzv. „vyhraných“ volbách, k nimž přistupovali sociálně demokratičtí vůdci s velkým sebevědomím až namyšleně s třicetiprocentními preferencemi. Dlouhodobý deficit schopnosti oslovovat mladé lidí, neadekvátní styl v komunikaci s nimi, přičemž v kyberprostoru se kromě nich pohybuje vcelku úspěšně i střední generace, rodiny s malými dětmi (zvláště maminky na mateřské dovolené, přičemž na ženy se v těchto volbách nejvíce zapomínalo) a v něm se odehrávají četné virtuální aktivity, které nelze jen sledovat, ale do nichž je nutné vstupovat a na něž je správné patřičně reagovat.

Stranou v předvolebním období zůstaly odbory, chybí politika mezi lidmi, kteří pracují u firem nadnárodních či zahraničních, téměř neoslovena zůstala družstva, zvláště bytová, nehledají se spojenci mezi inteligencí, v oblasti vědy, výzkumu a inovací. V této souvislosti chybějí nové myšlenky o sociálním státu, chybějí moderní projekty solidární společnosti, a pokud se vyskytují, nelze je hájit pouze v národním rámci. Zaslouží tolik potřebnou analýzu a nové definování na půdě mezinárodní, zejména v Evropské unii a jejím parlamentu.

Přílivová vlna občanské nespokojenosti zasáhla obě nejsilnější politické strany v zemi. Nepřesvědčivé je zásadní vymezení se vůči komunistické straně, ještě zůstává skálopevným útvarem, ale to neznamená, že se s ní má soutěžit či dokonce snažit se získat její voliče! Ale naopak je nutné hledat, s kým vládnout, a tady se oportunismus sociálně demokratických předáků v předvolebním období zcela odhalil a vymstil.

Důraz si zaslouží vše, co bychom měli rovněž umět lépe pojmenovat - to je pokrok, víme v čem ho hledat? Zkoumejme, proč selhaly myšlenky zelených, proč u lidí ztrácí podporu křesťanská strana. Není to jen jejich bezpáteřnost! V této souvislosti chybějí průzkumy, sociologové a odborníci veřejného mínění by měli získávat jasná a zřetelná zadání. Důležité otázky, na něž potřebujeme hledat odpovědi napříč generacemi, mezi lidmi vzdělanými, zaměstnanými i nezaměstnanými, s vysokými i nízkými příjmy.

Velkou pozornost vyžaduje zkoumání nezastupitelné role médií. O jak rozsáhlou oblast dnes už jde, ukazují internetové stránky, pravidelná publicita mnoha internetových novin. Nechybí dnes už poměrně důkladný monitoring, z něhož je zřejmé, s jakou vybaveností a odborností současní mediální publicisté pracují. Politická praxe 21. století musí umět na tyto skutečnosti reagovat velmi konkrétně, všeobecné odsuzování je cestou do záhuby.

Vše na tom semináři zaznělo ať už z těch či oněch úst. Znovu se však vynořují jasnozřivé myšlenky - ať chceme nebo nechceme – uváděné do povědomí naší společnosti už na přelomu předminulých století. Jistě, žijeme jinou dobu s mnoha novými civilizačními projevy a na jiné úrovni, ale myšlenky TGM o demokracii neztratila nic na své aktuálnosti. Připomeňme z nich některé:

Demokracie je politickou organizací společností na mravním humanitním základě.

Demokracie je organizací společnosti, spočívající na práci; nejsou v ní lidé a třídy, vykořisťující práci druhých; demokratický stát bez militarismu, bez tajné diplomacie, politika vnitřní i zahraniční podléhá parlamentní kontrole.

Demokracie je diskuse: lidé se řídí argumenty, ne libovůlí a násilím.

Demokracie není dnes možná bez vědy, demokracie je organizací pokroku ve všech oborech lidské činnosti.

Demokratické státy mají přední cíl ve správě, nikoli v panování

Demokracii nejen politickou, nýbrž i hospodářskou a sociální pokládám za společenský stav, přiměřený a žádoucí naší době i dosti dlouhé budoucnosti.

Kapitalistický hospodářský a sociální režim je svou jednostranností nedokonalý. Kapitalismus sice umožňuje mnoha lidem - ne všem! – individuální iniciativu, podnikavost a tvořivost, ale dělba vytvořených hodnot se neřídí produkční zdatností, nýbrž pravidly pro osvojování cizí práce a jejich výsledků.

Nespěchejme tolik, dokažme se zastavit, načerpat nové i duchovní síly, posuzujme události a problémy s nadhledem, hledejme spřízněné duše i nadále – třeba i s použitím facebooku – ale nikdy neztrácejme se zřetele člověka, jeho radosti i starosti, které nás provázejí už od narození.