Když jsem byl hoch školou povinný, byla kolem husákovská normalizace. Byla to taková totalita light. Sovětské tanky ukončily pražské jaro a to bylo něco, co neskousla ani většina přesvědčených komunistů. Komunistická strana ztratila podporu „věřících“ komunistů a většina „věřících“ komunistů naopak ztratila členství ve straně. Režim visel v sociálním vzduchoprázdnu, ve kterém o něj nikdo nestál, ale se sovětskými tanky za zády ho taky nikdo nebyl mocen změnit.

Za takové situace už nešlo provozovat tu „správnou“ totalitu, která chce všem vnutit své hodnoty. Vychovat nového člověka. Tahle představa erodovala už s politickým oteplením počátku šedesátých let a teď už to ani nikdo nezkoušel. Režim rezignoval na kontrolu soukromí svých občanů. Spokojil se s tím, že dokázal prosadit provádění „deklaratorních aktů víry“, jako byla účast na prvomájovém průvodu - tady aspoň většinou.

Ono je těžké pokoušet se kontrolovat myšlení lidí, když kontroloři - členové strany - měli sami problém s uvěřením. Komunistická strana tehdy už byla spíš klub vyvolených, jehož členům se otevírala perspektiva na jednodušší profesionální kariéru.

Výsledkem bylo, že si člověk v soukromí (doma, mezi kamarády...) mohl myslet a říkat, co chtěl. Na veřejnosti ale bylo třeba zachovat formální loajalitu a oficiální názor. Byla to taková schizofrenní doba, ze které si člověk pamatuje rodičovský příkaz: „A ne abys to říkal ve škole.“ Když člověk vycházel z domu, oblékal si dva kabáty - jeden fyzický a druhý názorový.

Co jednoho zarazí, když se ve druhé dekádě července 2019 dočte, že podle výzkumu provedeného „Institut für Demoskopie Allensbach“ se pouze 18 % dotázaných Němců domnívá, že se na veřejnosti může vyjadřovat svobodně. Výhrou otevřenosti a demokracie není ani těch 59 % respondentů, kteří říkají, že se v kruhu přátel a známých vyjadřují bez zábran. Co těch zbylých 41 %? Ti si „dávají bacha na hubu“ opravdu úplně všude? Konec konců, „napráskat“ člověka může kdokoli. Takový Karel Sabina, který pořádal vlastenecké akce, aby pak účastníky mohl udat c.k. eráru, není zas tak endemický jev.

Nevím, jak by obdobný průzkum dopadl v Čechách. Ovšem vzpomínám si, že když historik Petr Čornej slavil v roce 2011 šedesáté narozeniny, vyšel s ním v Hospodářských novinách profilový rozhovor, ve kterém kromě jiného mluvil o tom, že přichází malá normalizace. Tenkrát jsem si myslel, že to pan profesor vidí příliš černě - dnes už si to nemyslím.

Když se v roce 1989 zhroutil východní blok a dva roky na to skončila i agónie vlastního Sovětského svazu, svět se otevřel. Schizofrenie skutečného názoru na doma a toho „správného“ na ven skončila. Věřil jsem, že napořád.

Říká se, že demokracie je křehká věc, která vždy vydrží tak 20 let. Možná je to pravda. Od nového století nejprve plíživě a dnes už otevřeně nastupuje totalita zelené ideologie, menšinových práv, multikulturalismu a politické korektnosti - říká se tomu „liberální“ demokracie.

Proč rovnou totalita? Inu proto, že nepřipouští jiný názor než ten svůj. Snaží se omezit a kontrolovat témata společenské diskuse a nakonec i vychovat nového člověka. O něm blouznil už J.J. Rousseau a po něm komunismus a fašismus.

Zatím jsme tlačeni k tomu, abychom aspoň na veřejnosti přijali názorový kabát politické korektnosti. To je ona totalita light, kterou jsem zažil a nemám nejmenší chuť se do ní vracet. Pokud ovšem přijmeme politickou korektnost, bude hůř. Přijde ta správná totalita, která chce skutečně kontrolovat a ovládat myšlení člověka, vnutit mu svůj systém hodnot. Nespokojí se s loajalitou projevenou na veřejnosti. Pokusí se ovládnout všechny složky společenského života od státního aparátu až po svaz rybářů.

Bude pronikat do soukromí a bude k tomu mít nástroje, kterými zatím žádná diktatura nedisponovala.

Se stávajícími komunikačním technologiemi může být totalita „liberální“ demokracie opravdu totální. Dnes není problém sledovat člověka kdekoli a kdykoli – sledovat co nakupuje, jak komunikuje s přáteli. Stačí jen zrušit pojistky...

Bodování společenské konformity v Číně je zatím jen vyprávění o vzdáleném hororu, ale technicky nic nebrání použít ty samé technologie kdekoli jinde. Potom nebude problém bodovat uhlíkovou stopu každého z nás až po to krematorium - tam naše stopa končí (aspoň ta uhlíková).

O kádry pro „náboženskou policii“ nouze nebude – na sítích si teď říkají elfové a mají ten správný horečnatý lesk v očích. Kde jsou sladké časy civilního strážníka Bretschneidera, který to dělal jen pro peníze.

Doba, kdy tohle může nastat, se blíží, ale není to neodvratné. Je na nás, co si necháme líbit - sovětské tanky už v zádech nemáme a bojeschopnost Bundeswehru je pochybná.