Většina našeho národa poctivě pracuje, podniká, odvádí daně. O těch televize žádný pořad nedává, to by asi nikoho nezajímalo. A když si po práci hodlají pracující odpočinout, přečíst si zprávy nebo si pustit televizi, co je jim namísto odpočinku servírováno? Každý den alespoň nějaký bonbónek, že ten a ten pere přes banku špinavé peníze nebo uhlobaroni v tuzemsku čelí obžalobě, jiní byli odsouzeni k trestům, ale do vězení zatím nenastoupili, další podvodné ovládnutí společnosti a její tunelování, podvod za 35 miliónů, kandidát do senátu vybral z peněz klubu půl milionu a nevrátil, další čerpal neprávem evropské dotace a pak chtěl zmizet v Brazílii, jiný se vydával za podnikatele, krátil daně, způsobil škodu za tolik a tolik milionů…

Může si dovolit člověk pracující v továrně, v obchodě, v nemocnici nebo kdekoliv nepřijít do práce? Nemůže. Může student bez omluvenky chybět ve škole? Nemůže. Můžete kdokoliv jet metrem bez platné jízdenky? A tak bychom mohli pokračovat. Zeptáte-li se studenta, který byl se školou v senátu, jak pracují senátoři, jeden by se divil. Polovina z nich na svých místech není, někteří jsou na kafi, jiní si čtou v mobilu, baví se spolu a výjimky i spí. Žádný respekt tam není. A jindy zase televize ukázala, jak náš europoslanec přijde v Bruselu k píchačkám, cvakne si příchod a vzápětí odejde.

Kde má takový obyčejný pracující brát vzor a elán ke své práci, když vidí takové vzory. Staré rčení to vystihlo správně, že ryba smrdí od hlavy. A navíc, kdy jim ještě někdy někdo předhodí, kolik za to berou peněz. Většina lidí se diví a žasne, že poslanec může brát plat, když je půl roku doma. Není se co divit, že odmítají jít k volbám. A ti, kteří vědí, že s tím nic nesvedou, nad tím mávnou jen rukou.

Podívejme se do historie. Angličané se s takovými nemazlili.