Michal Konečný zveřejnil 28. února zajímavý článek k zamyšlení nazvany Křižovatky dějin. Obsahuje řadu „českých národních dilemat“ typu Mašinové – hrdinové vs vrazi, KSČ – po převratu zakázat či nikoli a jiné.

U jednoho bodu se musím zastavit a nabídnout opravu.

Autor píše:

První zásadní spor se vede o husitství. Mělo šanci na velký rozvoj nebo se měli Táborité rozprášit mnohem dřív než u Lipan? Ti zaváděli marxismus leninismus už v patnáctém století a nemohli tenkrát vědět, že to nejde.

Moje oprava spočívá v tom, že v Táboře husité nezaváděli žádný marxismus leninismus, ale inspirovali se prvotní křesťanskou církví, konkrétně vůbec prvním sborem, který byl ustaven v Jeruzalémě a veden apoštoly – Ježíšovými učedníky.

V biblické knize Skutky apoštolské o tom čteme:

V kapitole druhé:

Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval.

V kapitole čtvrté:

Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili, skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval. Také Josef, kterého apoštolové nazvali Barnabáš - to znamená `syn útěchy ́ - levita původem z Kypru, měl pole, prodal je, peníze přinesl a položil před apoštoly.

Uvedený způsob hospodaření či přesněji finančního zajištění prvního křesťanského sboru bývá dehonestován, označován pejorativně jako „křesťanský komunismus“ a podobně, ovšem zcela neprávem. Zapomíná se na to, že starověká společnost nabízela velice málo možností, jak dosáhnout toho, aby nikdo v dané komunitě netrpěl nouzí – jedině zavedením tohoto či podobného systému; ten biblický byl ovšem založen na dobrovolnosti, což dokládají slova apoštola Petra z rozhovoru s Ananiášem, jak ho zaznamenaly Skutky apoštolské v 5. kapitole:

Také nějaký muž, jménem Ananiáš, a jeho manželka Safira prodali svůj pozemek. Ananiáš si však s vědomím své ženy dal nějaké peníze stranou, zbytek přinesl a položil apoštolům k nohám. Ale Petr mu řekl: „Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“ Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň.

Nechci ho zde zeširoka rozebírat ekonomické poměry v prvotním sboru v Jeruzalémě. Jen jsem chtěl ozřejmit, co bylo skutečnou inspirací pro táborské křesťany. Princip „kádí“ (s odevzdanými cennostmi příslušníků obce) rozhodně nebyl jejich „vynálezem“ (ani v předstihu zavedeným marxismem leninismem), ale jako mnoho dalšího v tak či onak se reformujícím křesťanství, bylo i toto návratem k praxi známé z Bible.

Pokud si něco zaslouží kritiku, pak nikoli to, co bylo zavedeno v prvotním jerizalémském sboru, nýbrž pozdější „samoúčelné“ hromadění bohatství, majetku a mamonu v rukou úzké církevní hierarchie. V Jeruzalémě v prvním století i v Táboře ve století patnáctém měla ze systému „všichni všem“ užitek celá obec, což se o koncentraci majetku a peněz v rukou kléru rozhodně říci nedá. Ale to už je trochu jiné téma.

Převzato z blogu autora s jeho svolením.